7. Na volné noze: Jaký byl můj první rok?

Tak podívejte. Všechno, co se říká o prvním roce podnikání, je pravda. Že přijdou krize. Že to nebude vždycky lehký. Že budete o sobě i tom, co děláte, pochybovat (přesto, že vám to na začátku připadalo, jako geniální nápad). A taky že to často budete chtít vzdát.

Ale i kdybyste to slyšeli tisíckrát, i kdybyste si přečetli spoustu příběhů od ostatních, dokud to nezažijete na vlastní kůži, budete si pořád sami pro sebe říkat: „Mně se tohle nestane…”

Moje plány = žádný plány

Ehm, jako nechat se volně unášet spontánním nápadem, jestli jet na výlet na Konopiště nebo na Karlštejn, je jedna věc. Tam se toho moc zkazit nedá.

Ale zařídit si živnosťák, platit si zdravotní a sociální pojištění, vzdát se všech jistot, a přitom mít jen mlhavou představu o tom, čím se budu živit… To chce kuráž, přiznejme si to 🙂

Jak jsem si to představovala?

Dobře, tak trošku jsem plán měla. Minimálně tu byl vždycky plán B, kterým jsem se utěšovala hned na startovní čáře. Plán B totiž znamenal jediné: v případě nouze, urychlený návrat do školky.

Samozřejmě na mě nikde nikdo nečekal (a dosud nečeká), ale vzhledem ke stálým inzerátům hledajícím učitelku do MŠ, jsem byla relativně v klidu.

Měla jsem v plánu tohle:

1. stanu se copywriterkou
2. budu hlídat děti v rodinách
3. povedu kroužky v Montessori centru
4. otevřu si online poradnu pro rodiče
5. vytvořím pár online produktů pro paní učitelky (a děti)

Teď můžete hádat, který plán se uskutečnil. Dám vám na to… 3, 2, 1 čas vypršel 🙂 Vtipný (no jak se to vezme) by bylo, kdybych vám teď rovnou napsala, že nevyšel ani jeden plán a já úprkem běžela do nejbližší školky s žádostí o místo. Ale protože slavím ten první rok na volné noze, tak je vám jasné, že únikovka se nekonala (zatím).

Jaká byla realita?

Plán č. 1 Copywriterka

Myslet si, že když píšu svůj blog a tisíc zápisků do deníku, tak umím psát, byla mylná myšlenka. Protože já vlastně neumím psát pro druhé.

„Došlo mi to hned na začátku, když jsem na základě poptávky článku měla napsat zkušební text o kompostérech. Chtělo by se mi sem teď napsat něco jako WTF??? Já ale o kompostérech nic nevím a ani mě to n e z a j í m á.”

Brzy jsem pochopila, že plán číslo 1 skončí dřív než začne. Přitom to mělo být “to ono”.

Plán č. 2 Hlídání dětí

Tohle je něco, v čem jsem jako ryba ve vodě. Šlo to samo. Děti jsem hlídala a doučovala celý roky i při zaměstnání. Takže jsme jen navázali na probíhající spolupráci, prodloužili časy a občas přidali další dny.

Hodně mi to pomohlo. Byla jsem pořád v kontaktu s dětmi, mohla jsem s nimi rozvíjet jejich i svoji kreativitu, poznala jsem “moje” rodiny mnohem blíž, stali se z nás přátelé, získala jsem určitou finanční jistotu…

A taky nemůžu opomenout, že jsem si na inkriminované dva měsíce vyzkoušela online výuku učiva pro první třídu.

Plán č. 3 Lektorka v Montessori centru

Tohle byl plán spíš jedné maminky z minulé školky a účastnice Montessori kurzů, kde jsme se potkaly před pár lety. Ona si mě tak trochu vyhlídla a když jsme se pak potkávaly ve školce, nabídla mi spolupráci. Byla jsem otevřená všemu. Montessori je mi blízké, představy jsme měly podobné, jenže… ztroskotaly prostory, kde mělo nové centrum vzniknout.

Další možnosti se objevily až po novém roce někdy v únoru a vzhledem k situaci v březnu si říkám, že ještě že to nedopadlo. Představte si otevřít takové centrum a pár dní na to ho muset zavřít kvůli Covidu.

Plán č. 4 Online poradna pro rodiče

Konečně je! Teda už pár měsíců. Ale je ZDARMA. A zatím to tak bude i nadále. (Jj jenže bydlení zdarma tak úplně není, že?)

Plán č. 5 Online produkty pro paní učitelky

Možná jsem tímto bodem měla začít, ale záměrně jsem ho nechala nakonec. Protože i když jsem původně tento plán měla jen jako okrajovou záležitost, hned na přelomu srpna a září jsem zažila nebývalý šok. A to, když se během pár hodin prodalo asi 100 kusů diářů.

„Tehdy mi opravdu spadla brada a já nechápala, jak je možný, že mám najednou na účtě během pár dní to, co jsem si ve školce vydělávala měsíc…”

5 znamená úspěch, 2 je láska a 1 nebrat

Jak už jste pochopili z předchozích řádků, věnuji se hlavně tvorbě online produktů a hlídání a doučování dětí (toho času na prázdninách). Obojí mě baví a naplňuje, i když teď velmi citelně vnímám, že se zase potřebuju posunout trochu dál.

Zatím mám jen mlhavou představu o tom, co bych ráda přidala do příštího roku… no jaká bude skutečnost, teprve uvidíme 😉 V případě akutní nouze, je tu plán Bééééé !!!! 🙂

V příštím díle se dozvíte…

Jak se ze mě během roku stala žena v domácnosti… Sneseme se totiž spolu od všech velkolepých plánů a činů do každodenní reality, kde se oběd sám neuvaří a myčka sama nevyskládá. Jo a kupodivu ani prach se sám nesetře 🙂