Je libo cappuccino, latté nebo espresso?

Než vypijete svoje kafe, vyfotíte si kytičku na cappuccinu a přidáte o tom článek na blog. Nebo aspoň post na sociální sítě. Co na tom, že než to všechno naaranžujete, z horké kávy je vlažná břečka a pěna už dávno zmizela. Ale vám to nevadí. Pít kafe, fotit ho a psát o něm je moderní. A vy jste IN.

Všimli jste si toho taky? Káva je prostě hvězda dnešní doby. Kdo by si to byl kdy pomyslel, že ta hvězda zasvítí i na mě (škoda, že mě ještě neosvítila 🙂 )

„Prosímtě udělej mi kafe, nebo se z toho picnu.”

Můj příběh s kávou

Taky máte takový ty krásný střípky vzpomínek z dětství? Já jo. Byly to nedělní (možná sobotní, to už nevím) obědy u babiček. Dědové tam byli taky, ale ti byli vždycky tak nějak v pozadí.

Po jídle se vždycky začala chystat káva. Jako malý holky jsme ji s mojí sestrou mlely ve starým kafemlýnku. Mě to strašně bavilo, ale taky strašně nešlo. Byla to fuška.

„Ale ta vůně stála za to.”

Jééé, jak já milovala tu vůni čerstvě namleté kávy. A jaký pak bylo moje zklamání, když mi dala babička ochutnat ze svýho šálku svoje černý, hořký kafe bez mlíka.

Cože? Tohle, že je ta pochoutka pro dospělý? Kvůli tomu jsme točili kličkou mlýnku? No fuj. A pak ten soc (nebo lógr, jak chcete) na dně hrnku taky žádná lahůdka.

O pár let později

Objevila jsem rozpustný kafe. Jo. To je ono. Pořádná lžička cukru k tomu, hodně mlíka a žádnej soc. Mňam. Obdarovávali jsme touto „kávou” všechny příbuzné, aby nám ji mohli na návštěvách vařit.

Babička to sice s láskou dělala, ale vždycky říkala: „Mmmm, to není TA pravá káva.” Nechápala jsem. Pro mě to byla pochoutka.

Můj první kávovar

Na Vánoce jsem dostala kávomat na kapsle. Přála jsem si ho. Tehdy začala moje éra café latté a cappuccino. Mňam. Rozpustný kafe šlo stranou a dávala jsem si ho jen u příbuzných, kteří mi ho stále tak ochotně nabízeli. Aby ne, když jsem jim ho kupovala, ale jim nechutnalo. No karma je zdarma, jak víme 😀

Frenchpress

Jenže kapsle se začaly časem prodražovat. A pak toho odpadu, co po nich je. Co kafe, to plast. Byl čas posunout se dál. Můj frenchpress dlouho sloužil jen k našlehání mlíka nebo na domácí frappé.

Nedávno jsem do něj ale uvařila, poslouchejte (čtěte) pozorně LÓGROVOU KÁVU. Mmmmm ta vůně. A ta čistá, hořká chuť. Cukr se hodí možná do buchty, ale do kávy ne e. Počítám, že nebude trvat dlouho a mlíko zůstane v lednici.

Ještě, že mamka sbírá kávomlýnky. Donedávna jsem to nechápala, ale tuším, že se budou brzy hodit… 😉

Když je kafe z automatu víc než našlehaný latté v restauraci

Některý kávičky vypadají trochu uboze, ale když víte, jaký je za nimi příběh, je v té chuti něco mnohem víc. Jako třeba ve studeným latté z benzínky. Totálně vyčerpaná, ale šťastná jsem ho koupila v Doveru a popíjela ve vlaku cestou z nejskvělejšího výletu…

Napište mi svůj příběh s kávou. Budu se těšit na vaši inspiraci.

Znáte další kávomilce? Pošlete jim tento článek, třeba se v něm najdou.

– s láskou (a kávou) Jana –

P.S. Dnes je mezinárodní den kávy. Jaká je ta  vaše TOP?