3. Na volné noze: I pád na pusu je krokem vpřed

Uf, tak tohle je výzva. Žít už v lednu 2020 a psát o tom, jak se mi žilo na volné noze v září 2019. Jasně jsou to jen čtyři měsíce, ale ty vlny…

Pokusím se teda co nejlíp navázat. Minule jsem vám slíbila, že vám prozradím, co mě přimělo nevzdávat podnikání hned na začátku. Nebo spíš, začít už něco aktivně dělat. Ono to totiž v minulých dílech vypadalo, jako by začátek mýho podnikání byla jedna velká zábava. Možná jste nabyli dojmu, že jsem vlastně stále na dovolené, pusu od ucha k uchu a mezi mnou a zemí je minimálně deset centimetrů prostor, jak se vznáším…

„I pád na hubu je krokem vpřed.”

Znáte tohle pořekadlo? Pardon za tu hubu, ale ono to prostě bylo přesně tak. A abych se neopakovala, dám vám sem článek, který jsem tehdy napsala, když přišel ten pád…

… a pak přišla další vlna euforie…

Mrkněte se mnou na to, co jsem loni napsala (ale nepublikovala) o září 2019

2.9.2019

„Nikdy nezapomenu na letošní začátek září. Minulé roky jsem bývala ve školce a vítala nové děti. Letošní poprázdninové pondělí jsem byla doma. Venku chladno a deštivo. Přesně takový ten den, kdy se vám nikam nechce, nejradši byste si uvařili čaj, zachumlali se do deky a četli si knížku.

A právě to jsem tehdy udělala. Poprvé v životě jsem si to mohla dovolit. Než jsem vypila čaj a uvařila si voňavý kafe, přišlo mi dalších dvacet objednávek na diář. Zase jsem seděla doma na té naší sedačce, kde jsem to přesně před měsícem chtěla zabalit, a cítila tak obrovskou vděčnost…

A tehdy jsem si řekla: Jestli jsem to podnikání měla zkusit pro tento pocit, tak to absolutně stálo za to! ”

A jsme zase teď a tady v lednu 2020

No ano, tehdy to bylo úžasný. A kdybych ten článek vydala loni na podzim, obohacená o další dny plný vděčnosti, kafe a procházek (a taky korun), dávalo by to smysl.

Jenže teď jsem na té spodní vlně. Čas běží, objednávek je míň, výdajů víc (Vánoce…) a já mám najednou pochybnosti, jestli:

1. to všechno sama zvládnu
2. jestli jsem si (zbytečně) nezvolila složitější cestu
3.  jestli se nemám vrátit do zaměstnání (který mě přece tak bavilo a mimochodem “s jistotou” i uživilo)

… a říct si: „jako pokus to byl pěknej, ale nevyšlo to” (a zařadit se mezi 80 % začínajících podnikatelů, kteří to vzdají do 5 let)

Takže ukončit podnikání nebo neukončit?

Ponořit se s důvěrou do plynutí je snazší, když máte za sebou oporu, dostatek financí a jasný plán. Když vám něco z toho chybí (a teď přemýšlím, jestli jsou peníze “až” na prvním místě…), snadno přijdou pochyby. A teď tu jsou. Moje nej kámošky. A řeknu vám ještě jednu věc: po očku (a pro jistotu) sem tam sleduju nabídky volných míst ve školkách…

… jenomže, věděli jste, že…

„Pochybnosti znamenají odvolání objednávky.”

Tak tenhle citát jsem si kdysi vytáhla ke kafi na jedné motivační akci. Od té doby ho nosím v peněžence. Abych nezapomněla, jak ten náš vesmír funguje a jak je to s těmi našimi přáními…

…jenom doufám, že se příští díl nebude jmenovat: Jak vyplnit přihlášku na Úřadu práce… 😀

P.S. Jo a když si vzpomenu, jak jsem v srpnu s nadšením, hrdostí a pocitem “jupíííí, ono se mi to fakt děje” platila svý první zdravotní a sociální pojištění…. No, upřímně, dnes už jsem se u toho tak nesmála (zvlášť když se od ledna 2020 zálohy zvýšily)… 😀