Co jste se naučili ve školce?

Určitě znáte Roberta Fulghuma a jeho slavnou knížku Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce. Přemýšleli jste někdy o tom, co všechno se vaše děti učí ve školce, zatímco vy trávíte svůj čas v zaměstnání?

„Ty seš učitelka? Ty se máš, celej den si jen hraješ…”

Tohle mi jednou řekl jeden velmi, velmi neuvědomělý muž 🙂 Pokud také patříte k těm, kteří si myslí, že si děti ve školce jenom hrají, učitelka sedí u kávičky a jedním okem na ně dohlíží, dovolte mi prosím, abych vás vyvedla z omylu. Můžu vám prozradit, že je toho opravdu hodně, co se ten den děje.

Sama jsem učitelkou mateřské školy a řeknu vám, že to je někdy pěkná jízda, kterou nedoporučuji slabším jedincům 🙂 Na druhou stranu je to profese plná zážitků, kreativity, pohybu, sdílení, úsměvů a objetí.

Během doby, kdy jste v práci, se vaše ratolesti dozvídají, jak funguje svět kolem nás, jaké jsou přírodní zákonitosti a jaká existují společenská pravidla. Poznávají základní geometrické tvary, učí se počítat, zpívat, kreslit, recitovat, vyprávět. Zkrátka rozvíjí svoje vlohy a talenty a to vše v kolektivu dalších jedinečných dětí.

Smíšené nebo nesmíšené třídy?

Byla jsem zrovna ve škole, když se řešila otázka věkově smíšených tříd v mateřských školkách. Je to výhoda nebo nevýhoda mít ve třídě děti ve věku 3 až 6 let? V obou případech lze najít pro i proti. To vím z vlastních zkušeností. Svůj názor taky přidala jedna ze studentek. Žena ve věku kolem čtyřicítky.

„No já si myslím, že smíšená třída je úplně o ničem. Co se tam ty děcka můžou naučit? Vždyť na to není vůbec prostor. Přece se něco jinýho učí tříleťáci a něco jinýho předškoláci.“

To máte pravdu paní, znělo mi v hlavě do chvíle, než žena pokračovala.

„… že se tam děcka naučí si navzájem pomáhat? Jo dobře, ti starší pomůžou mladším a mladší se něco naučí od starších. Ale to je všecko a co ty další věci, co musí umět?“

Najednou mi v hlavě začala blikat červená kontrolka a já si silně uvědomila, co to ta ženská proboha říká???

Že je to málo, když se děti naučí si pomáhat?

A nebylo by pak na světě všechno jednodušší, kdybychom si tuto schopnost všichni odnesli už ze školky? Vždyť číst, psát a počítat se naučíme ve škole. Ale umíme pomoci tam, kde je potřeba a současně si o pomoc také říct, když sami potřebujeme? Mnozí z nás se to učí teprve v dospělém věku.

A co na to pan Fulghum?

„Všechno, co opravdu potřebuju znát o tom, jak žít, co dělat a jak vůbec být, jsem se naučil v mateřské školce. Tohle jsem se tam naučil:

• o všechno se rozděl
• hraj fér
• nikoho nebij
• když někomu ublížíš, řekni promiň
• žij vyrovnaně
• nepřestávej žasnout
• … ”

„A stále ještě platí – bez ohledu na to, kolik vám je let – , že když vyrazíte do světa, nejlepší je chytit někoho za ruku a držet se pohromadě.“

Můj tip: Až příště půjdete pro své dítko do školky, zkuste se ho zeptat, jestli dnes někomu pomohlo, nebo si o pomoc požádalo. Myslím, že budete mile překvapeni oba dva. Dítě vaší otázkou a vy jeho odpovědí.

P.S. O tom, jaké to je studovat ve třiceti letech střední školu, vám povím někdy příště, protože to taky stojí za to…  😉