Inspirace

Hodná holka bude letos zlobit

Četla jsem, že rok 2018 má být rokem, kdy všechno v nás bude toužit a volat po pravdě. Že právě letos vytáhneme na světlo svoje dřímající sny a přání. Že si přestaneme nalhávat. A ten, kdo sebere odvahu žít tak, jak touží hluboko uvnitř, bude ztrácet, ale i získávat. Možná ztratí nějaké (pseudo) jistoty, možná skončí v zaměstnání, možná opustí pár lidí. Ale to vše za cenu toho nejdůležitějšího – za pravdu K SOBĚ SAMÉMU…

 

Končil rok 2017 a já šla na sraz s kamarádkama. Procházela jsem kolem svojí Alma Mater, když se mi v hlavě vyrojily myšlenky:

 

„Takhle jsem si svůj život nepředstavovala, ale asi už je POZDĚ to změnit…”

 

Toužila jsem:

  • cestovat
  • poznávat svět
  • učit se na cestě
  • zažít pocit svobody
  • dýchat vůni moře
  • mít batoh na zádech a jít
  • vychutnávat všechny barvy země

Místo toho jsem přijala život mnoha lidí kolem sebe. Měla jsem stálého partnera, stálé příjmy, stálé bydliště v ČR. Byla jsem taková ta hodná holka, co žije podobně jako ostatní.

 

Každý rok jsem si namlouvala, že už po těch svých cestách netoužím. Že už je na to stejně pozdě. Že bych měla myslet na svatbu, děti a domácnost. Že bych se přece ve svým věku měla usadit. Byla jsem v tom tak dokonalá, že jsem tomu občas i věřila…

Jenže pořád se někde ve mně drala na světlo myšlenka:

 

„A co když to takhle nechci…”

 

Bylo léto 2017 a já věděla, že na dovolenou u moře můžu zapomenout. Přítelovi se nechtělo, pak měnil práci, kamarádky tou dobou taky nemohly, takže vše nasvědčovalo tomu, že letos si ten SVŮJ KOUSEK SVOBODY NA PŘÍDĚL nevychutnám.

 

1. srpna  2017

„Teď je mým největším přáním, aby se stal zázrak a já v srpnu tohoto roku (ideálně 19.-27.8. 2017 abych byla přesná) strávila týden lebeděním u moře…”

 

Zapsala jsem si tehdy do deníku. Moc jsem si to přála, ale svět se spiknul proti mě, myslela jsem si…

Skončilo léto, život šel dál. Někdy na podzim jsem koukla do svýho deníku, kde bylo napsáno:

 

12. září 2017

„S obrovskou vděčností a radostí chci napsat, že ten SEN o moři se stal opravdu skutečností. V sobotu 19.8. jsem z Brna odletěla do Burgasu…”

 

Odjela jsem sama, navzdory přítelovu nesouhlasu, obavám a strachu, že se mi něco stane. A měl pravdu v jednom. Stalo se mi to, že jsem díky této cestě:

  • zjistila, že když se pro něco rozhodnu, tak to DOKÁŽU
  • že se přání vyslaná s důvěrou do Vesmíru, plní
  • že moje duše miluje cesty a moře

 

Přeji si, abych si ten pocit, ŽE MŮŽU, v sobě uchovala co nejdýl. A přeji to samé i vám, mým milým čtenářům. Protože jak kdysi někdo řekl: „Jsme tu jen na krátké návštěvě, tak si to tady užijme naplno.”

Ať už je ta vaše pravda jakákoliv, vytáhněte ji na světlo a nechte ji zářit…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *