Každý den je jako sušenka ke kávě

Asi ve druhé třídě jsem celý říjen psala do sešitu datum takto: 1. řína, 2. řína, 3. řína…  Když to viděl můj taťka, tak se (co by tehdejší korektor tisku) zhrozil a já musela všude (ano i zpětně) dopsat “j”. Od té doby si to pamatuju 🙂

Uplynulo hodně let a já zjistila další novinku. Leden má třicetjedna dní. Dlouho jsem žila v domnění, že jen třicet, protože třicetjedna má prosinec. A kratší a delší měsíce se přece střídají. Když se někde objevilo datum 31.1. myslela jsem, že je to chyba.

Dnešek je mým dnem navíc

A tak si ho užívám, protože jsem dlouho neměla tušení, že existuje 🙂

Pozitiva dnešního dne:

• volný den pro mě i mého přítele
• negativní výsledky z preventivní kontroly u doktorky
• výborná tortilka k obědu
• domácí káva a bábovka
• psaní článku
• tvoření šperků
• a jako hudební kulisa kapela Queen (po včerejším kině s Bohemian Rhapsody to ani nemůže být jinak 🙂 )

Každý den je jako sušenka ke kávě

Když mi došlo, že chyba není na straně kalendáře, ale v mé hlavě, vzala jsem tento poslední (úplně poslední) den v měsíci jako něco navíc. Jako dárek, kterej dostanete po Vánocích, jako bonus k nákupu, jako sušenku zdarma ke kávě, jako 1+1 výrobek zdarma. Jako něco, co by tu být nemuselo, a přitom je.

Život je křehký

Je to pár měsíců zpátky, co se v naší čtvrti, kudy chodím ráda pro kafe a buchtu, stala nehoda. Auto tam srazilo člověka. Na místě zemřel. Šel z obchodu s nákupem, ale domů už ho nedonesl. A mně se tehdy tak moc dotkla jedna myšlenka:

„Život je strašně křehký.”

To stejný mě napadne pokaždé, když si z nostalgie listuji babiččiným kalendářem z roku 2015. Na srpen si zapsala, co si potřebuje vyřídit, kdy zajít k lékaři atd. A já vím, že už si to nikdy nevyřídila…

Díky za každý nový den

Přeji vám, abyste si každý den užili tak, jako by to byl ten nejlepší dárek na světě. Bez ohledu na počasí, na roční období, na den v týdnu, na měsíc v roce… Protože… vy víte co.

s láskou Jana ♥