Píšete tajně nebo veřejně?
Možná si píšete blog pro sebe a pár svých známých. Možná, že nemáte odvahu odhalit svoji osobu a tak píšete pod přezdívkou. Hlavně, aby to nečetl někdo, kdo vás zná. A nedej bože, aby snad poznal, že jste to vy a nebo ještě, aby se snad poznal v osobě, o které píšete 🙂
Litovala jsem své domény
Když jsem začínala se svým prvním blogem někdy před devíti lety, poradil mi taťka (!), ať si zvolím doménu na svoje vlastní jméno. Ne že by byl on sám zkušeným blogerem :), ale bral to asi tak, že je dobrý “mít své jméno jako značku.” Deset let provozoval svůj vlastní byznys “Knihtisk Pernica”, tak o tom asi něco ví, myslela jsem si.
Jenže pak přišel strach, co na to řeknou ostatní. Takže jsem to tajila. Když se mě známí ptali, co víkend, co jsem dělala, vyjmenovala jsem vše, kromě psaní blogu. Taky mi všelijaký přezdívky přišly mnohem zábavnější než obyčejná Jana Pernicová, kterou nikdo nezná.
Je to trochu jinak
Jednou za mnou přišel jeden tatínek ze školky s tím, že náhodou narazil na můj blog. Jeho reakce byla hodně pozitivní a zejména vyzdvihl to, že píšu pod vlastním jménem. Asi jsem byla červená až na zadku 🙂 , ale od té doby se mi najednou v tomto ohledu ulevilo.
Dneska už otevřeně říkám, že píšu blog (mám za sebou takový blogerský “coming out” 🙂 )
Vaše jméno je vaše značka
Tomáš Lukavec. Skvělý člověk, který dělá svou práci spolu s Martinou moc dobře. Mluví o jméně, o značce a spojení s vaší osobností. O tom, jak je důležitý (nejen v podnikání) budovat vztahy a důvěru s ostatními. A že všechno, co děláte, jak se vyjadřujete (a taky k čemu) tvoří vaši osobní značku. Mimochodem i s nimi dvěma jsem se sešla několikrát osobně a naživo jsou stejně milí jako online.
A já si jen říkala, kde já už tuto myšlenku slyšela?
Další krok
Když už jsem se vnitřně srovnala s tím, že zkrátka píšu veřejně pod svým jménem a tudíž, že může kdokoliv reagovat (toho se člověk asi obává nejvíc), postoupila jsem dál. Rozhlásila jsem do světa (ok, jen tady v naší malé zemi 🙂 ), že hledám lidi ke spolupráci. Já s nimi udělám rozhovor, pomůžu jim se zviditelněním, budu dělat to, co mě baví a taky získám větší čtenost. A víte co? Ono to fakt funguje!
Jsem ráda za to, že
- si mě dnes díky blogu nachází samí zajímaví lidé, se kterými můžu dělat rozhovory
- že mi poslala komentář autorka knihy V zajetí Atlantiku
- že jsem se mohla osobně sejít s Terezou Salte
- a světe div se, že mi dokonce volala Jana LeBlanc !
- že jsem si o půlnoci psala na messengeru s Jiřím Kolbabou ohledně článku
- a že dělám něco, co mě tak moc baví a co jsem vždycky chtěla dělat
Otázka na závěr: Co pozitivního přineslo psaní blogu vám?
8 Comments
Lucka Stefani
Tak nějak nad tím přemýšlím 😀 O blogu ví asi každý, kdo mě zná, ale pod svým jménem ho tak úplně nemám. Teda měla jsem si přidávat jméno Stefani, ale ještě k tomu nedošlo a je otázka jestli dojde… Každopádně je super, že máme každý možnost si vybrat, jak chceme vystupovat 🙂
Jana Pernicová
Určitě Luci. Byly momenty, kdybych měla radši přezdívku, ale nechtěla jsem si zakládat zase další blog. A tvoje jméno Lucka Stefani není tvé pravé jméno? 🙂
Sue Diamond
Ja sa zatiaľ stále len odhodlávam začať písať pod vlastným menom, ale jedného dňa sa snáď tiež odhodlám na svoj vlastný blogerský coming out
Jana Pernicová
Sue, dívala jsem se na tvůj blog a vizuálně se mi moc líbí! A taky koukám, že máš další 2, 3… Kdy to stíháš psát? 🙂
Sue Diamond
Ďakujem! 🙂
Popravde v posledných mesiacoch som svoje blogy dosť zanedbávala kvôli náročnej práci, ktorá mi zaberala strašne veľa času, ale mám v pláne všetky blogy nanovo naštartovať a začať sa im opäť naplno venovať, tak dúfam, že sa mi to v dohľadnej dobe podarí.
Jana Pernicová
Super, fandím ti! 🙂
U Barči doma
Waau, moc pěkný článek 😊 doménu s svým celým jménem jsem nikdy neměla, ale poslední dva blogy jsem zveřejnila na svém soukromém Instagramu a věrnou čtenářkou je babička 😄 vždy mě ale zaskočí, když mi někdo z očí do očí řekne, že článek četl nebo se zeptá na něco ze článků. A co mi blog dal? Zatím možnost dopisovat si se super novými lidmi ☺️
Jana Pernicová
Baru, moc ti děkuji za komentář a tvůj postřeh. Mám to přesně, jak píšeš. Jsem už srovnaná s tím, že můj blog není anonymní a že se moje myšlenky, slova i přešlapy dostanou k lidem. Ale vždycky je to úplně jiný, když někdo reaguje “z očí do očí.” Uvádí mě to občas do rozpaků 🙂 Ale zatím milých rozpaků…