Dělám, co mě baví

Kolik z nás dnes může říct, že svoji práci miluje?

Jako děti jsme byli plni očekávání, co nám přinese každý další den. Snili jsme o tom, co jednou v životě dokážeme, kým se staneme a čemu se budeme věnovat. Věřili jsme, že na to máme. Měli jsme odhodlání a nekonečnou víru.

Uběhlo deset dvacet let a najednou zjišťujeme, že každý den bezmyšlenkovitě cvakáme příchod v šest ráno do fabriky, zapínáme počítače v kancelářích, děsíme se toho, co po nás zase bude šéf chtít a očima tlačíme čas na konec pracovní doby. Od pondělí do pátku, od nevidím do nevidím. Desítky let.

Zastavme se

Opravdu jsme tohle chtěli? Myslím, že většina z nás určitě ne. Tak kde se stala chyba? Je na straně systému, do kterého jsme se narodili, nebo je to v nás samotných?

Můžeme se donekonečna vymlouvat na nepříznivou dobu, na negativní vliv okolí, na tlak společnosti. Pak se ale v našem životě nic nezmění. Budeme jen další ovečkou stáda, která splyne s davem a svým životem jen tak propluje.

Pokud chceme od života víc, je potřeba také něco navíc udělat

Vraťme se zpět k tomu malému dítěti v nás. Vzpomeňme si na svoje sny. Byly bláznivé? Krásné? Divoké? Ať už byly jakékoliv, byly naše. Stejně tak jako život je jen náš.

Jste teď aktuálně v práci, která vás nebaví a nedává vám smysl? Změňte to. Nikdo jiný to za vás neudělá. Pokud máte pocit, že jste šlápli ve svém oboru vedle, že se věnujete činnosti, jenž vás nenaplňuje, a chodíte do práce jen kvůli částce na výplatní pásce, pusťte se do akce. Sama jsem to zkusila a vyplatilo se mi to.

Okolí se vám možná bude divit, dokonce vaši blízcí vám najednou přestanou rozumět. Nevadí. Nemusíte nikomu nic vysvětlovat.