Jak žiju

Jak jsem si to mohla dovolit?

Kolem mě teď poslední týdny krouží lidi, kteří zažívají vnitřní transformace. Něco staré a nefunkční opouští a dělají si místo pro nové. A do toho astrologové vedou hluboké výklady o změnách. Každý úplněk je silný a transformační. Každý měsíc odlupujeme to, co nám neslouží a jsme blíž k pravdě. Jako jedinci i jako lidstvo.

 

Nevím, jak to máte vy. Jestli byl pro vás zlomový rok 2017 nebo ten letošní. Jestli zažíváte proměny posledních pár měsíců nebo dnů. Budu ráda, když mi to napíšete do komentáře.

 

Ještě je možná čas na nějaký bilancování o tomto roce i o životě, ale… Vánoční výzdoba v obchoďáku mi nemilosrdně připomněla, že tento rok se chýlí pomalu ke konci, tak vám povím, jak to mám já.

 

Připomeňte si se mnou moje vize pro rok 2018Hodná holka bude letos zlobit

 

Nasaďte si kyslíkovou masku

Teprve letos jsem začala zjišťovat, že nejdůležitějším člověkem jsme sami sobě. Že můžeme milovat celej svět, pomáhat, podporovat, utěšovat, naslouchat a sdílet. Ale přitom všem nesmíme zapomínat na sebe. Víte, jak je to s tou kyslíkovou maskou v letadle? Nejdřív pomůžu sobě a pak teprve můžu pomáhat ostatním.

 

Naše duše chce být vyslyšena. Ale my ji často přehlížíme a říkáme jí: „Počkej, teď ne.”

 

Já ji letos opravdu začala naslouchat. Zkusila jsem žít to, co píšu.

 

Třeba tím, že:

  • jsem ukončila jeden nefunkční pracovní poměr
  • po šesti letech jsem jela do mé milované Anglie (sama)
  • dělám si čas na psaní, protože mě to fakt baví
  • začala jsem svýmu tělu dopřávat zdravější jídlo
  • při pohledu do zrcadla na sobě nehledám jenom chyby
  • říkám to, co cítím (i za cenu, že nebudu populární)

 

Nebylo to jednoduchý

Ztratila jsem pár lidí, kteří se tvářili jako mí přátelé. Ztratila jsem čas a energii vysvětlováním PROČ. Ztrácela jsem sílu v boji proti strachu. Ale moje duše začala zářit.

 

Jo, to jsem já. Bez příkras, bez obalu, bez role hodné holky. A tak se mám ráda. Jo a bez filtru 😉

 

 

A tak jsem si to dovolila

Minulý týden přišla další zkouška. V noci mi nebylo dobře. Ani druhý den ráno. A já? Vzala jsem mobil a zavolala do školky i na hlídání a zrušila to. Dovolila jsem si být doma, ležet, odpočívat, léčit se. Ještě před pár měsíci bych s teplotou letěla do práce. Snažila bych se to vydržet, aby za mě kolegyně nemusely být dýl, aby ostatní nestrádali. Jedno, že mně bylo mizerně. Hlavně ať je dobře ostatním.

 

Byla to taková úleva říct: „Omlouvám se, ale dnes nepřijdu, není mi dobře.” Tečka. Bez výčitek svědomí. Bez pocitu selhání. Bez ohledu na druhý, ale poprvé s velkým ohledem na SEBE.

 

Přeji vám, abyste na sebe nikdy nezapomněli. Abyste mysleli na sebe stejně jako na druhé. Abyste naslouchali své duši. Pošeptá vám pravdu. Ta není nikde jinde. Je ve vás. Ale i na tohle si každý musí přijít sám…

 

Sdílejte s přáteli, komentujte, diskutujte, jste tu vítáni 🙂

 

P.S. Kdykokliv jsem nemocná, mám víc času přemýšlet nad novými nápady. Takže už je realizuju a spustím je v magický datum 11.11. 2018 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *