Ostatní jsou lepší než já

Než jsem začala psát svůj blog…

Pamatuji si, že jsem si tehdy často pročítala nápady a myšlenky ostatních. Mnoho z nich mi připadalo zajímavých, atraktivních, inspirujících… Často jsem si však připadala jako Jára Cimrman, který nadšeně běží nahlásit svůj geniální objev na patenční úřad, a tam mu pokaždé odpovídají: „Člověče, vy máte takovou smůlu… teď tady byl, přišel těsně před vámi, nějaký Thomas Alva Edison…“ 🙂

A podobně jsem i já v tom množství jiných géniů postupně ztrácela půdu pod nohama. Jakmile mě totiž napadlo téma, o čem budu psát, přišel s tím někdo vteřinu přede mnou. Chtěla jsem psát o dětech a o mých zkušenostech z mateřské školy z pozice učitelky. Ale už tady jedna byla. Musely jsme se minout ve dveřích… 🙂

Zvolila jsem jinou cestu. Zabývám se změnami v životě, motivací, štěstím, smysluplnou prací… Nedávno jsem si na onu paní opět vzpomněla a podívala se na její web. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že píše úplně jinak, než jsem očekávala. Jinak než bych psala já… Málem jsem se vzdala svého dalšího srdcového tématu, a to jen proto, že tu byl někdo přede mnou. Chápete, co tím chci říct?

Proč se pořád srovnáváme s ostatními?

To srovnávání má pravděpodobně svůj původ už v raném dětství, kdy si maminky vzájemně porovnávají své děti, jejich dovednosti, krásu a genialitu.

Společnost vytvořila jakýsi vzor ideálního dítěte, ideální ženy, ideálního muže, ideálních rodičů… Představu, ke které se snažíme mnozí přiblížit. A mocná síla médií nás v tom úsilí neustále podporuje.

Uvěřili jsme tomu, že existuje ideál

Ženeme se vpřed, ale cíl nám stále uniká. Jsme sami se sebou nespokojeni, protože se pořád dostatečně nepodobáme sexy Angeline Jolie nebo charismatickému Georgi Cloonymu. Píšeme blogy, ale jiní píšou lépe, fotíme fotky, ale ne tak krásné jako fotí náš soused, vaříme různá jídla, ale kamarádka je lepší kuchařkou, budujeme si vztahy, ale ten zamilovaný pár na ulici je jistě šťastnější než my…

Když dva dělají totéž, není to totéž

Ráda se inspiruji lidmi, kterých si vážím proto, co dělají a jací jsou. Ale…

Je škoda nechat dřímat vlastní talenty, koníčky a sny jen proto, že máme pocit, že někdo jiný je lepší než my.

Můj profesor na vysoké škole nám v úvodní hodině semináře k diplomové práci sdělil:

„S největší pravděpodobností nevymyslíte nic nového a světoborného. Všechna možná témata už tu jsou. Co ale můžete udělat, je to, že se zaměříte na vybranou oblast z jiného úhlu pohledu.“

A je to právě váš přístup, který je jedinečný a odlišuje vás od ostatních. I mně to došlo, a proto se brzy můžete těšit na novou rubriku věnovanou dětem… 🙂