Proč má spontánní rozhodnutí větší šanci na úspěch?

Znáte to, lidi vám vypráví svoje příběhy, čtete články, posloucháte rozhovory a všechny mají něco společnýho. Nějakou nit, myšlenku nebo poselství, který zrovna potřebujete slyšet a pochopit. A ono to k vám přichází tak dlouho, než vám TO dojde.

 

Byla jsem osvícena

No dobře, zní to trochu přehnaně a možná, že vy už dávno víte to, o čem píšu níž. Mně to trvalo asi dva týdny, než to přišlo. Jako záblesk z čistýho nebe. Z tisíce myšlenek v mé hlavě, vysvitla právě ta jedna.

 

Už vím, proč mají všechna ta spontánní rozhodnutí takový úspěch.

 

Terka, Island a moje Anglie

Minulý týden jsem dělala rozhovor s Terkou. Je jí teprve 21 a přitom toho už tolik stihla a dokázala. (Rozhovor tu bude taky, jen mi trochu dýl trvá, co z témat, o kterých jsme si spolu povídaly, vybrat.). Když mi vyprávěla o své cestě na Island a o tom, jak to celé vzniklo, byla to další část skládačky, která do sebe zapadla. Rozhodla se totiž tehdy z hodiny na hodinu, že tam pojede na tři měsíce dělat au-pair.

 

Vzpomněla jsem si na svoje rozhodnutí odjet na pár dní do Anglie. Sama a jen tak. A bylo to dost podobný. Prostě jsem se jedno sobotní ráno probudila, sedla k počítači a místo abych si pustila oblíbený seriál, koupila jsem si letenky 🙂 Pokud vás zajímá víc, je to tady ⇒ Klikni na tlačítko “PAY NOW”

 

Co mají ty naše cesty společnýho?

Především to, že vznikly ze spontánního rozhodnutí a že byly naprosto úžasný. Nepředcházel jim žádný dlouhý plán ani přípravy. Prostě tak, jako se rozhodujete, jestli si vezmete modrý nebo zelený tričko, tak jsme se jednoho dne obě rozhodly zkusit něco novýho.

 

A v tom to právě je…

 

Když se rozhodujete takto spontánně, jste to nejvíc vy. Nedáváte čas svýmu rozumu, aby vám to překazil.

 

V tu chvíli za vás promlouvá jen vaše intuice, duše, srdce, touha.. nazvěte si to, jak sami chcete. A ta je tak silná, že to uděláte. S důvěrou a úžasným pocitem. Strach a pochybnosti začnou přicházet až později, kdy se váš rozum nadechne a začne vám předhazovat otázky typu: „Proboha, co jsem to udělala?” anebo „Co na to řeknou… (naši, přítel, v práci…)?”

Ono to vlastně vůbec nemusí být jen o cestování. To je pouze příklad. Vaše rozhodnutí se může týkat čehokoliv. Třeba dostanete nápad, že chcete strávit sobotní ráno jinak než obvykle. Že si chcete jít zaběhat, zaplavat nebo se jít projít. Když k vám ta myšlenka přijde, je nejlepší to tak udělat hned (aspoň z mé zkušenosti).

Protože pak vám může rozum vymyslet milion důvodů, proč to neudělat. Jenže vy jste měli na začátku ten JEDEN pocit. A ten byl opravdový. Za těmi rozumovými důvody se většinou skrývá strach, lenost a pohodlí. A taky představy, co by na to řekli druzí.

 

Plán ano, ale…

Samozřejmě na něco jsou plány dobrý. Sice mě teď nic nenapadá, ale třeba mi napovíte 🙂 Ne nebudu nikoho přemlouvat, že se ode dneška má vrhat do všeho po hlavě a bez rozmyslu. Každý to máme jinak. Jenom si na mě vzpomeňte, až k vám přiletí myšlenka něco udělat jen tak.

Když to zkusíte, možná budete velmi mile překvapeni, co z toho vzejde…

 

Taky se vám někdy stalo, že z neplánované akce (cesty, činnosti) vzniklo něco úžasnýho a nečekanýho? A naopak, že jste něco dlouho plánovali a nakonec to nebylo úplně ono?