Ze života

3 + 1 důvod proč jsem začala běhat

Jakmile se z něčeho běžnýho stane trend, dívám se na to kriticky. Stejně jsem to měla s běháním. Co na tom, že jsem jako malá holka ráda běhala, že jsem jednu dobu chodila do atletiky a že jsem před pár lety navštěvovala fitko kvůli běžeckýmu pásu.

 

Na pár let mě běhání přešlo. Hledala jsem výmluvy, proč neběhat (fitko daleko, do lesa nepůjdu, nemám čas, stačí mi cvičení doma, už su na to stará, je to trapný, běhají všichni a já nechci být jako všichni…).

 

Zdálo se mi o tom

…že běžím. S lehkostí. S větrem v zádech. Se sluncem nad hlavou. Taková snová reklama na běh. A tak jsem minulou neděli ráno vstala, oblíkla se a oznámila polospícímu příteli, že JDU BĚHAT.

 

„Ten jeho nevěřícný výraz mi na vteřinu připomněl moje pochybnosti. Tak jsem si pro jistotu vzala pytel se smetím, že kdyby to nevyšlo, půjdu aspoň s košem.”

 

Co se píše v knihách

Spousta motivačních článků vás bude přesvědčovat, jak při běhání zapomenete na všechno. Jak se vám pročistí hlava. Jak to budete milovat. Taky že každý úspěšný člověk začíná svůj den ranním během.

 

„Věřte mi, já to všechno četla. Přála jsem jim to, ale nechtěla se toho účastnit a jít s davem.”

 

Jaká je realita

No tak asi takto: Při mém prvním běhu jsem byla velmi překvapená, že už po pár metrech nemůžu. Myslela jsem si, že když chodím často pěšky, pracuju s dětma a udržuju domácnost v čistotě, že mám dobrou kondičku. Ha ha ha. Funěla jsem jako blázen a připadala si jak Emil Zátopek v cílové rovince po maratonu.

 

„Cítila jsem každej gram svýho těla a proklínala přírodu, že mi s plochým hrudníkem nenadělila taky menší zadek. To by se běhalo jedna báseň.”

 

Chtěla jsem to vzdát

V hlavě mi jel nekonečný souboj mezi “zastav, už nemůžu” a “pojď, to dáš!”. Dokonce jsem měla vidinu trenéra Martiny Sáblíkové, jak stojí sto metrů přede mnou a svými typickými gesty mě povzbuzuje k běhu. Div jsem nezačala bruslit 😀

 

„Jistě chápete, že tohle musí na člověku zanechat následky 🙂 ”

 

To dáš!

Přesvědčila jsem svou hlavu, že ještě kousek zvládnu. Dost mi pomáhala věta “k tomu dalšímu stromu.” Na mém oblíbeném místě jsem se protáhla a následovala série selfíček (trapný, já vím, ale potřebovala jsem důkaz místo slibů). Cestu zpět jsem běžela úplně celou.

 

 

A pak se to stalo

Konečně jsem cítila tu RADOST, kterou všichni popisovali. Je to záležitost mozku, endorfinů a procesů v těle, takže tento stav OPRAVDU přijde.

 

Jestli jsem se na cestě tam proklínala, co jsem to měla za (blbej) nápad, cesta zpátky se nesla v úplně jiným duchu.

 

  1. Běžela jsem s radostí (jako Phoebe v Přátelích 🙂 )
  2. Byla jsem si vděčná, že běžím.
  3. Cítila jsem se lehčí a přitom silnější

 

To dáte!

Možná jste na tom jako já ještě nedávno. Říkáte si, že tomu běžeckýmu šílenství nepropadnete. Že to není nic pro vás. Že si ráno raději poležíte v teplým pelíšku. Ať se běhají ti druzí, vy se budete šetřit. A už vůbec nebudete běhat v dešti nebo v zimě. Za to vám to nepohodlí nestojí.

 

A přece vám teď řeknu: ZKUSTE TO

  1. Ne proto, abyste byli IN
  2. Ne (jen) proto, že chcete zhubnout
  3. Ne proto, že to dělají ostatní

 

Zkuste to JEDNOU kvůli sobě

  • bez velkýho očekávání
  • bez velkýho plánování
  • hned zítra ráno (nebo večer, jestli chcete)

 

„V tomto to chce opravdu udělat rychlou akci. Oblíct se, obout tenisky a jít. Když už jste venku, tak poběžíte.”

 

3 + 1 důvod proč začít běhat

  1. Možná tomu teď nevěříte, ale po běhu, budete mít mnohem víc energie (zvlášť pokud začnete ráno)
  2. Budou vám chodit nápady, myšlenky, inspirace (třeba založíte nový projekt)
  3. Běhání vám neslibuje zmizení vašich problémů, ALE vy najednou uvidíte jejich ŘEŠENÍ
  4. BONUS: Dobíhání na šalinu pro vás bude hračka. Ověřeno v praxi 🙂

 

 

Co se bude dít dál?

Nevím, jestli to budete mít hned po prvním běhu, já to měla po tom druhým, který jsem si vyloženě naplánovala. Můj třetí běh začal takto. Ráno jsem se probudila a slyšela, jak venku prší. K tomu mi přítel hlásil počasí: „pocitová teplota -2°.”

 

„Rozum mi dával jasný povel zůstat doma v teple. Uvařit si voňavou kávičku, zachumlat se v dece a číst si. No jenže moje tělo chtělo BĚHAT! Sama jsem tomu nerozuměla a říkala si “to jako fakt?””

 

A kdybyste viděli, jak se tvářil přítel, že opravdu jdu. To mě namotivovalo ještě víc 😀 Bylo to opět strašně náročný na začátku, ale úžasný na konci. Takže než se nadějete, uděláte si na běhání krásnou závislost.

 

Tip na závěr: Cesta zpět se zdá vždycky kratší. Tak se toho nebojte.

Ještě jeden tip: Pokud běháte v lese, zkuste to bez sluchátek. Váš prožitek bude mnohem silnější, pokud budete vnímat přírodu všemi smysly.

 

Tak co, jdete do toho? Nebo už pravidelně běháte?

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *