Skoncuju se sladkostmi. Zn.: ZÍTRA

Kdo se zajímáte o osobní rozvoj, stejně jako já, prosím raději dál NEČTĚTE. Možná vás zklamu, protože ačkoliv se vážně snažím na sobě neustále pracovat, něco prostě změnit neumím. Svoji lásku k sladkému…

DŮLEŽITÁ INFORMACE NA KONCI ČLÁNKU… A MYSLÍM TO DOOPRAVDY 🙂

Je léto a všude nám všichni radí, jak zhubnout do plavek. No jo, ale já si poprvé v životě koupila opravdu nádherné plavečky, které více zakrývají než ukazují, což mi maximálně vyhovuje. Takže mě s nějakým hubnutím na léto nikdo nedostane.

Ale přece jen byl jeden měsíc, kdy jsem si to fakt odepřela. Bylo to letos v květnu a moje sestra se vdávala. Já jsem jí to její rozhodnutí posvětila svědeckým podpisem při obřadu. A protože jsem nechtěla ve svých úžasných šatech vypadat jako těhule, omezila jsem sladký na minimum. Je fakt, že jsem se tak nějak celkově cítila líp. Nemusela jsem zatahovat břicho, zlepšila se mi pleť, vlasy, nehty… no prostě samá pozitiva 🙂

Po svatbě jsem si řekla, že je čas ochutnat mé oblíbené koka, jestli jsou pořád tak dobré. No jo jsou. A jak. Z ochutnávání se opět stala celkem pravidelná činnost. Vida, myslela jsem si, že u ničeho nevydržím, ale toto mi jde lehce.

Před pár dny jsem ale narazila na článek o tom, jak během jednadvaceti dnů změnit svoje návyky. Řekla jsem si, že je to výzva. Skoncuju se sladkostmi. A protože se všude v osobním rozvoji vřele doporučuje nečekat na zítra a jít do akce hned, začala jsem ten den. Hned ráno jsem si hrdě vyvěsila na facebook, že jdu do toho.

Jenomže co se pak nestalo…

Ráno…

V lednici toho nebylo moc k jídlu a bříško mělo hlad. Ok dám si jogurt. Bílý poránu? To ne. Raději ten sladký s čokoládou. Mňam. Já vím je to sladký, ale to se nepočítá, je to přece zdravý jogurt.

Odpoledne…

Jeli jsme s přítelem do lesa na borůvky. Hmm paráda, projdu se v lese, udělám něco pro sebe a třeba ještě najdem ty zdravé modré plody.

Cestou jsme míjeli proslulý stánek se zmrzlinou. Nenechala jsem se dlouho přemlouvat a s pocitem, že malá vanilková zmrzlina se do klasických sladkostí taky úplně nepočítá, jsem ji snědla.

Borůvková úroda byla kupodivu bohatá. Však mi z toho sbírání taky pěkně vyhládlo. Ještě že tam s námi byla přítelova babička, která mi ke svačince nabídla koláček 🙂

Večer…

Večer jsem se pustila do pečení borůvkového táče. Při krájení hotového díla jsem si říkala: „Holka je devět večer, nemůžeš se teď ládovat buchtou.“ Ochutnala jsem jen čtyři kousky…

Pokud jste dočetli až sem, tak je vám jasné, že moje snaha skoncovat se sladkým selhala při první příležitosti. Ale došla mi jedna věc. Náš jazyk rozlišuje čtyři chutě. Kyselou, hořkou, slanou a … doplňte si sami 😉 Přece nám tato schopnost nebyla dána proto, abychom něco vynechávali… Budu na to myslet, až si rozdělám jednu z mnoha bonboniér, kterou jsem dostala na konci školního roku od dětí.

Kdybyste mi však přece jen chtěli v mém původním záměru pomoci, napište mi svoji adresu, pošlu vám nějakou bonbošku zcela ZDARMA. Jen pište rychle. Z toho psaní mi trochu vyhládlo… 🙂