Italské dvojhubky
Nevím, jak to máte vy, ale já si u některých knížek, pamatuju víc okolnosti než samotný příběh… To pak stačí jen mrknout na obal knihy a vybaví se mi všechno okolo, všechny ty radosti i starosti, který jsem zrovna prožívala, když jsem knihu četla.
Knihy, které najdete na blogu
Třeba si přesně vybavuju jedno loňský lednový odpoledne, kdy jsem vstoupila do knihkupectví a padla mi tam do oka knížka V zajetí Atlantiku. A tak zatímco venku mrzlo, já si četla o plavbě přes oceán, kdy vám pálí slunce do očí, cítíte vítr ve vlasech a věříte, že všechno je možné…
Pár týdnů na to jsem před svou odpolední směnou ve školce čekala na tramvaj. Svítilo únorové slunce. Zasnila jsem se (jako vždy), jaký by to asi bylo být na volné noze? Pracovat podle sebe? A protože jsem měla ještě čas, zavítala jsem k Dobrovskému. A tam na mě vykoukla malá modrá knížka Šlehačková oblaka plná motivace, životního příběhu, vzletech i pádech Terezy Salte, která je mi v něčem až moc podobná…
Nebo loni před Vánoci, kdy jsem si ze záznamu pouštela díl Sama doma. Hostem tam tehdy byla Jana LeBlanc. Neznala jsem ji, ale líbilo se mi, jak mluví o životě v Americe. Zapsala jsem si název její knihy do poznámek… No a začátkem ledna už jsem měla knihu Moje bejby Amerika doma. Náhody asi neexistují, protože s Janou to má překvapivý pokračování, o kterým určitě bude ještě řeč 😉
Když mi pak v březnu volala Jana LeBlanc osobně, byla jsem tak nadšená, že jsem si ten samý den z radosti koupila další knihu. Tentokrát román od Jenny Colganové Pojízdný krámek snů… (ten ještě čeká na přečtení).
Příběh Italských dvojhubek
Ano, asi už tušíte, že i tato kniha má svoje „okolnosti”. Byl pátek 15. března a já jela na sraz s kamarádkou. Měly jsme jít do kina na Skleněný pokoj. Přijela jsem o chvilku dřív a abych nestála venku v zimě, šla jsem se schovat k… no jasně, k Dobrovskému 🙂 A tam ji měli. Italské dvojhubky.
Tahle knížka čekala v mé malé knihovničce tři a půl měsíce na přečtení. Nějak mi přišlo fajn, číst ji až v létě. A protože má malý formát a pevnou vazbu, vzala jsem si ji s sebou do Bulharska. A řeknu vám, byla to skvělá volba.
Marta Kučíková vás vtáhne do italského podhůří, ani nemrknete. Z jejích velmi trefných postřehů se vám před očima vyjeví obraz Italů milovníků a Italek, co nevyjdou ven bez řasenky ani v osmdesáti.
„Giovanna, s nacpanou nákupní taškou na kolečkách a holí ve druhé ruce, se na mě krásně usměje jak nějaká osmnáctka, co má celý báječný život ještě před sebou: „Marto. Avanti, avanti! Jen stále kupředu a dál!” ” Marta Kučíková (2018, 38)
Smála jsem se a dojímala zároveň. Velmi velmi knihu doporučuji. A představte si, až doma jsem zjistila, že existuje taky první díl – Italské jednohubky 🙂
Jo a mimochodem, tuhle knížku jsem četla na terase u přímořského bistra, kde jsem si kdysi před dvaceti lety s velkou trémou objednávala „ednu kolu, molja.” 🙂 Letos, už jsem se naučila i „cafe dolgo s mljekom, blagodarja.” 🙂 A to bych řekla, byla na tom ta nejlepší okolnost…
2 Comments
forbidden.library
No to poznám velmi dobre. Som kníhkupec a takýchto príbehov mám vela. Najviac si ale pamätám knihu Steve Jobs od Waltera Isaacsona… Je to skrátka biografia zakladatela aplle…vybrala som si ho ako tému svojej seminárky. Celú tú bichlu som prečítala asi 3 krát, prácu som písala týžden, a jediné čo som používala bolo info z knihy a moja hlava… po odovzdaní mi profesorka povedala že to bolo na končiaceho gymnazistu príliš dobré a že som to určite odpísala a preto mi za týžden práce nedala hodnotenie. Pre človeka ktorý je pyšný nakaždú svoju dokončenú prácu je to celkom podpásovka. Ale mám aj usmievavé píbehy. Ako napríklad kniha Summerhill od A.S. Neilla, zakladatela školskej demokracie. (zaslúžil sa o to že majú napríklad žiaci v školách možnosť hlasovať a zúčastnovať sa školskej rady.) Je zakladatelom školy ktorej filozofia spočíva v tom níjsť prirodzený potenciál dieťaťa a nechať ho vyvynúť sa slobodne. Čítanie tej knihy bolo pre mna najinšpiratívnejším zážitkom vôbec a právé Neill bol jedným z dôvodov prečo študujem pedagogiku.
Jana Pernicová
Míši, děkuji moc za tvoje sdílení. Přeji ti, aby tě už tyto nespravedlivý obvinění nepotkávaly… Rozhodně mi přijde super, když knihy člověka inspirují, třeba k dalšímu studiu, tak jako tebe. Budu držet palce! 🙂