Klikni na tlačítko “PAY NOW” a jeď hned

Už pár dní sleduju letenky do Anglie. Sice jsme se před týdnem vrátili z Bulharska, ale co kdyby náhodou… Vidím let z Prahy do Londýna Southend Airport. To letiště mi nic neříká.

Takový Luton, Gatwick, Heathrow nebo Stansted znám, ale toto?

 

Mrknu na mapu. Je to východně od Londýna. No nakonec proč ne. Tam jsem nikdy nebyla. Sice jsem chtěla spíš do Brightonu, ale tam jsem byla už několikrát, tak je možná čas objevit něco novýho. Bájím a fantazíruju dál, protože to stejně neudělám. Tak jako mnohokrát předtím.

 

TÝJO KOLIKRÁT JÁ UŽ MĚLA VYPLNĚNÝ ÚDAJE K VYBRANÝM LETENKÁM A KDYŽ DOŠLO NA FINÁLNÍ POTVRZENÍ PLATBY, ZAVŘELA JSEM TO. NA JINDY.

 

Jako když píšete zprávu své lásce, ale pak ji stejně neodešlete (v tomto se liším, protože já to většinou vždycky hned odeslala 🙂 )

 

Já se přece nebojím.

 

Můžu cestovat a budu cestovat, kdy budu chtít. Klidně sama. V pohodě. Byla jsem sama čtyři měsíce v Anglii. Tak přece zvládnu pár dní…

Na začátku roku jsem napsala článek Hodná holka bude letos zlobit. Ta hodná holka jsem já a to „zlobení” znamená, že si budu plnit svoje cestovatelský sny.

 

Když máte vedle sebe někoho, kdo na to není a ještě vás od toho odrazuje, tak je někdy těžký nenechat se těmi slovy semlít. Udržet si v sobě svoje nadšení a sílu jít svou cestou, i když je jiná než ta jeho. Protože jeho brzdí strach. A strach má velký oči, to víme všichni 🙂

 

 

Je sobotní ráno, nachystám si snídani, zapnu počítač. Ještě mám čas, než pojedu do Tišnova. Znova hledám letenky do Anglie. Znova najdu let Praha-Londýn Southend Airport. Copak je asi poblíž co by se dalo vidět? Mrknu na Southend-on-sea. Bože to je nádhera!

 

Už jste viděli ty barevný domečky přímo na pláži? Já ne. Ale chci je vidět naživo.

 

Googlím ubytování. Booking je jistota, ale celkem drahá. No nic zkusím Airbnb, když to všichni tak chválí…

 

VYKOUKNE TAM NA MĚ HOSTITELKA ANGELA S PLETÍ JAKO 90% ČOKOLÁDA. HODNOCENÍ MÁ FANTASTICKÝ.

 

Vyplňuju údaje ke své letence. Jméno, adresa, telefon. Jasně to už jsem dělala tisíckrát. Platba. Zastavím se. Čekám. Jako fakt mám? Ptám se sama sebe. A co na to řekne… Potí se mi ruce, mám sucho v krku. Vytahuju kreditku. Naťukám čísla.

 

PAY NOW.

 

OK, hotovo. Ani to nebolelo. Já to fakt udělala!!!

 

Píšu Angele, rezervuju u ní pokoj a čekám co dál. Za pět minut mi odpovídá, že už se na mě mooooc těší. Super.

Vypínám počítač, jdu si umýt pot z čela. Sednu na vlak a jedu na oslavu 100. výročí republiky podpořit svého přítele, coby vojáka čs. legií. A jsem tááááááááák ŠŤASTNÁ!

 

 

P.S. Takže místo toho, abych si jen tak v klidu posnídala, zkoukla seriál, vyparádila se a jela na sraz, jsem si zaplatila letenku i ubytování. Odlet za 5 dní… Neuvěřitelný. To, co nešlo roky, kdy mě brzdilo nějaký bláhový přesvědčení a obavy, jsem zfoukla během hodiny 🙂