Knihy

Mé anglické sezony

Na knížku Mé anglické sezony od Aleny Damijo jsem narazila úplnou náhodou. A jelikož nese podnázev … aneb Fucktografická ročenka, věděla jsem, že se mi bude líbit 🙂

Je to takový ten příjemný formát knihy akorát do ruky (takže i do kabelky a na cesty), pevná vazba s hezkým obalem (zvlášť, když jste se kdysi po tom obale procházeli… teda ne doslova, ale chápete, že?) a má příjemných 200 stran, což dáte, i kdybyste tisíckrát tvrdili, že nemáte čas na čtení…

Proč jsem sáhla po knize Mé anglické sezony?

Určitě znáte to, jak se říká: Když nemůže hora k mohamedovi, musí mohamed k hoře. V tomto případě jsem já tou horou a mohamed představuje Anglii. (Achjo, tohle přirovnání zní hrozně, měl by to někdo vymyslet jinak, aspoň bez toho mohameda…). Ale tak nějak to teď mám.

Ne že by v tuto chvíli nebyly letenky dostupné. Naopak, stále číhám a stále nacházím výhodné akce. Můžete číhat se mnou 😉 ⇒ Akční letenky

Jen jsou teď životní priority jinde, takže výlet do Anglie zatím zůstává “v p(l)ánu”.

O čem je kniha Aleny Damijo?

O mně. Hahaha. Mám totiž dar identifikovat se s hlavními hrdinkami spousty knih. A teď doopravdy. Je to autobiografický průvodce školním rokem na londýnské základní škole. Hlavní hrdinou je autorka sama a píše svoje každodenní postřehy ze života v Anglii.

Abych nevypisovala všechny vtipné části, nalákám vás aspoň vybraným přehledem kapitol:

Krásy podzimu aneb Hola, škola na nás volá

  • Tajný život učitele
  • Proč jen jsem zase pařila?
  • Žije tuňák v konzervě?

Veselá vánoční zima

  • Proč jsou libráky levné?
  • Vánoční pudink? Vánoční pudink!
  • Neloajální Roajální pošta

Odlednová ledová zima

  • Rodičem snadno a dobře
  • K večeři je zmrzlina
  • A odteď hubnu!

Jaro. A jídlo!

  • Jak jsem se stala slepicí
  • Což takhle dát si… anglickou snídani?
  • Hurá – školní výlet! A k moři!

Milujeme britské léto

  • Z bláta do louže aneb Velké britské léto pod stanem
  • Londýn – turistů ráj
  • Nebezpečná bezpečnost
Poděkování

Většina autorů píše poděkování (kvůli tomu bych sama jednou ráda napsala knihu, páč mám tušení, že Poděkování by byl doják největší), ale kdo poděkuje jim?

Takže děkuji za to:

že existují lidé, kteří:

  1. žijí v zemi mých snů (kde jsem taky žila)
  2. jsou učitelky jako já (jsem byla)
  3. a píšou knihy (které jsem ještě nenapsala)

Tímto děkuji autorce Aleně Damijo za to, že mi připomněla, jak je ta učitelská profese nádherná (bez ironie) a že jsem se díky její knize mohla znovu procházet Londýnem od Buckinghamského paláce přes Tower Bridge až k Tower of London. A že jsem se cestou v tom našem brněnském MHD s její knihou často upřímně zasmála 🙂

P.S. Tahle kniha se mi nebude chtít vracet do knihovny, ale dobrá zpráva je, že se dá sehnat v knihkupectví. A ještě lepší zpráva je, že autorka napsala další dvě knihy 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *