Přes počáteční vzdor si našla k New Orleans cestu

Jazzová hudba, festivaly, masopustní průvody, dobrá silná káva, pestrý výběr jídla, věčně slunečno. No řekněte, komu by se v takové zemi nelíbilo žít? Jenže každá mince má dvě strany a u města New Orleans je tou druhou stranou vysoká kriminalita.

Je mi velikou ctí, že právě Julie Urbišová mi kývla na rozhovor a podělí se s námi o svoje zkušenosti ze života v New Orleans.

Seznamte se

• Julie je novinářka žijící v New Orleans, píše pro časopisy Respekt, Lidé a Země, točí reportáže pro Český rozhlas a Českou televizi
• napsala knihu o životě v New Orleans DOMA V NOLA
• píše stejnojmenný blog domavnola.com
• má manžela z Turecka a dvě děti

New Orleans je můj další domov.

1. V rozhovoru pro DVTV jsi řekla, že sníš o návratu do Čech. Proto se chci zeptat: Co ti brání to uskutečnit?

Julie: Není vůbec jednoduché jen tak se probudit a říct si, tak a jedeme. Určitě si to umíš představit. Máme dvě děti, které jsou v nějakých školách, máme každý svou práci, která se musí dodělat. Já věřím tomu, že vše přijde ve správný čas.

A potvrdilo se mi, že plánovat si život je krásná věc, motivuje tě to k novým zážitkům, výkonům, ale zároveň to musí probíhat paralelně s nějakým volnoběhem. Všímat si toho, co se právě děje v tvém životě a životě celé rodiny a počkat na ten správný okamžik.

2. Na co se nejvíc těšíš, pokud se ti to splní?

Julie: Na Evropu obecně, na to, že za půl hodiny cesty jsi v jiné zemi a za tři další zase v úplně jiné. Na přátele, českou kulturu, tradice, posedávání na zahrádce v létě, na výlety na kole. Ale je i plno věcí, na které se netěším, to zas jen abychom nežili v nějakých zkreslených představách 🙂

3. Po čem by se ti nejvíc stýskalo, pokud byste opustili New Orleans?

Julie: Pokud se odtud jednou odstěhujeme, vím, že budu dělat vše proto, abychom se mohli pravidelně vracet. New Orleans je můj další domov. I přes můj počáteční vzdor (byla jsem k Americe obecně velmi kritická, všechno bylo tak jiné, lidé mi připadali hloupí, vše co dělali, prostě z pohledu Evropana nedávalo smysl) jsem si k městu, které má spoustu negativ, našla cestu.

Musela jsem například přestat pravidelně číst noviny, jinak bych asi ani nevyšla z domu. Kriminalita je tady velmi vysoká a i když nechci být paranoidní, do některých čtvrtí jezdím jen, když skutečně musím. Ale po čem by se mi stýskalo? Hudba všude okolo, sluníčko 350 dní v roce, přátelští lidé, tzv. small talk, náš dům u jezera a procházky u nás, výběr mezinárodního jídla a dobré silné kafe v kavárnách.

4. Uvažovali jste s rodinou o tom, že byste žili v neutrální zemi (ani ČR ani Turecko)? A pokud ano, ve které?

Julie: V Turecku už jsme dva roky žili a byla to nenahraditelná doba. Díky tomu jsem se naučila řeč, poznala jsem kulturu, rodinu, dost jsem načetla o historii a politice a myslím, že jsem pochopila, proč co a jak v Turecku chodí.

Kdybychom byli bezdětní, tak by to myslím šlo, oba rádi cestujeme a poznáváme. Ale upřímně řečeno se dvěma dětmi začínat v další zemi, na to už asi nemám odvahu. Ale obdivuju všechny, kdo do toho jdou! Nám zatím takhle život ve třech zemích stačí 🙂

Ke knize Doma v Nola

5. Píšeš stejnojmenný blog domavnola.com. Bylo vydání knihy přirozeným vývojem nebo je to náhoda?

Julie: Jsem novinářka a celou dobu, co jsem tady, natáčím reportáže pro Český rozhlas a píšu pro další média, například pro Lidé a Země, pro časopis Respekt a další. Nápad s knížkou jsem měla už několik let, protože jsem věděla, že o New Orleans v Česku nic nikdy nevyšlo. A přitom je to tak zajímavé město!

Tak jsem si začala rovnat archiv svých textů a zjistila jsem, že za těch zhruba deset let už toho mám tolik, že pokrývám vlastně všechno to hlavní, co New Orleans popisuje. A tak jsem na textu začala pracovat jako na celku. Blog vznikl až potom tak nějak přirozeně. Proč nesdílet všechny ty zajímavosti dál?

6. Je v knize něco, co se čtenáři nedozví u tebe na blogu?

Julie: Určitě! Blog je psán úplně jinak. Je to mnohem uvolněnější styl, dost píšu i o svých zážitcích, cestách, nezahrnuju čtenáře velkým počtem fakt. Naopak kniha je myslím opravdu detailním shrnutím všeho jižanského – vysvětluju historii města, která je zásadní pro vše ostatní, co se tady později odehrálo a pro pochopení toho, jak New Orleans funguje dnes.

Jazz, karneval, neuvěřitelně dobré jídlo – to vše je tady jen díky tomu, že se tady mísily různé národy včetně afrických otroků. Ale píšu i o aktuálních problémech jako je rasismus, chudoba, zdravotní péče, hurikány a taky je jedna celá část o běžném životě v USA.

7. Uvažuješ o nějaké další knize?

Julie: V hlavě mám teď několik nápadů a na jednom už pracuju, ale nemůžu nic říct, dokud nebude hotovo. To já jsem dost pověrčivá.

Přečtěte si, jak vznikala kniha Doma v NOLA u Julie na blogu.

Ze života v New Orleans

My Češi jsme dobrodruzi a máme pocit, že všude je bezpečno jako u nás doma.

8. Pracuješ jako novinářka na volné noze. Máte s mužem dvě děti a bydlíte na předměstí. Jak vypadá tvůj/váš běžný den?

Julie: Každý den je trochu jiný, ale obecně není nijak extra zajímavý upřímně :)) Taková ta běžná agenda jako připravit děti do školy a školky, nachystat svačinky a obědy a svačinky na odpoledne, pak je rozvézt, pak většinou jedu do manželovy kavárny, což je moje “psací kancelář” a píšu, vymýšlím, domlouvám rozhovory.

A pak zas odpolední kolotoč vyzvednout děti, americké úkoly, školní úkoly, klavír, knihovna. V pátek odpoledne učit děti jógu, to je vždy skvělé zakončení týdne vidět ty čtyřleté, jak se dožadují své pravidelné relaxační masáže zad a hlavy 🙂

Ale jinak se o prázdninách a dnech volna snažíme z rutiny vyběhnout a poslední rok děláme dost výletů po okolí. Malé státní parky s bažinami, aligátory a hady mají něco do sebe. Poměrně blízko jsou i první pláže, sice se v nich nekoupeme kvůli špinavé vodě, ale strávit den jen tak koukáním na vodu, hraním si v písku, to nás taky baví.

9. Jak vás přijali místní? Cítíš se tam jako doma?

Julie: Trvalo mi dlouho, než jsem v sobě já probořila tu bariéru. Já jsem pořád chtěla jet zpátky, mnoho let mi trvalo, než jsem se New Orleansu naplno otevřela. Poté, co se tak stalo a bylo to myslím až s dětmi, kdy jsme se díky nim a jejich školám stali součástí nějakého amerického kolektivu, už to bylo mnohem jednodušší.

10. Kdyby chtěl někdo přijet do New Orleans, co by rozhodně neměl minout a kam by se naopak raději vydávat neměl?

Julie: New Orleans má nádherné staré centrum – Francouzskou čtvrť, určitě si musíte zajít na nějaký dobrý jazz, ideálně do Preservation Hall, doporučuju určitě zajít na koblihy do Cafe du Monde, projet se starou tramvají, navštívit nádherné hřbitovy, zajet si na výlet za město na jednu z plantáží, kde se člověk dozví vše o otrokářství a taky zajet do už zmiňovaných bažin.

Nechodit nikam pěšky pozdě večer, to je základní rada ode mě. Běžně se turista do nebezpečných čtvrtí nedostane. My Češi jsme ovšem dobrodruzi a máme pocit, že všude je bezpečno jako u nás doma. Nerada straším, ale obezřetnosti není nikdy dost.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Děkuji moc Julii za rozhovor, za krásné fotky a za přiblížení atmosféry života v New Orleans. Jak už jsem psala v úvodu, bylo mi velikou ctí.

P.S. Kdyby mi chtěl někdo udělat radost (třeba k narozkám v dubnu), tak se hlásím, že chci knihu DOMA V NOLA 🙂