House sitting je jejich nový životní styl

Tento způsob cestování zdá se mi poněkud… úžasný!!! No jen si to představte. Chcete poznat nějakou zemi, strávit tam pár týdnů či měsíců a za ubytování nedáte ani korunu. Vítejte v době, kdy už se nehlídají jen děti (baby-sitting), ale i domy a zvířata (house sitting).

Přečtěte si rozhovor s Jančou Březinovou, která se nedávno vrátila z Madeiry, kde se přítelem starali o dům, zahradu, pejska a dvě kočičky 🙂

Seznamte se

• Janča píše blog Jak do Německa
• svoje zážitky z cest sdílí zde – My wandertime
• živí se jako copywriter na volné noze
• s přítelem Petrem vyzkoušeli house sitting
• … a jsou z něj oba nadšení 🙂

Jedeš k těm lidem v podstatě jako rodinný kamarád, který se jim postará o dům.

1. Jani, v létě jste se s přítelem po dvou letech vrátili z Německa. Máte teď v plánu cestovat víc z místa na místo?

Jana: Ano, zatím máme hlavní základnu v Česku, ale chceme co nejvíc cestovat a poznávat svět. Zároveň však potřebujeme klid na práci a přesouvat se spíš pomalejším tempem, a tak jsme se dostali k house sittingu.

Teď máme za sebou druhý pobyt a jsme z toho konceptu absolutně nadšení. Strávili jsme skoro měsíc na Madeiře a předtím jsme bydleli 6 týdnů ve Švýcarsku.

2. Pojďme se blíž pobavit o house sittingu. Kde jste si našli základní informace a nabídky?

Jana: Abych pravdu řekla, už si ani nepamatuju, kde jsme se o house sittingu dočetli poprvé, ale hned od začátku nám ten koncept přišel skvělý. Zaregistrovali jsme se na několika mezinárodních portálech – ten největší je trustedhousesitters.com – a začali vyplňovat svůj profil.

Praktické informace, jak se stát housesitterem jsem sepsala do článku House sitting aneb bydlení po celém světě zadarmo. Nejvíc nabídek je v anglicky mluvících zemích: Anglie, USA, Austrálie… Tam je house sitting hodně populární a i místní se často stávají housesittery.

Co nás vážně překvapilo – kdo vlastně housesittery dělá. Já osobně jsem si představovala spíš mladé lidi, digitální nomády… Ale když se člověk trochu víc rozhlídne v komunitě, tak zjistí, že velké množství tvoří důchodci. Na druhou stranu je to logické. Mají pravidelný příjem a spoustu času, takže ideální způsob, jak cestovat levně po světě.

3. Co to pro vás obnášelo z hlediska vyřizování? Bylo nutné dokládat nějaké “papíry”?

Jana: Vlastně vůbec nic, celý koncept je založený na důvěře a z obou stran je bezplatný. Proto nemusíš řešit pracovní povolení ani jiné papírování, jedeš k těm lidem v podstatě jako rodinný kamarád, který se jim postará o dům.

4. Jak to probíhá prakticky? Potkáte se s majitelem nemovitosti, domluvíte si detaily a on odjede pryč?

Jana: Nejdřív se ucházíš o nabídku písemně, napíšeš, proč bys chtěla housesittovat zrovna pro ně a další detaily. Potom následuje pohovor po Skypu, kdy si ujasníte všechny podrobnosti, můžete se vidět a zeptat se na otázky.

Pak už ti jen dají přesnou adresu a můžeš kupovat letenky. Předem si domluvíte, kolik dní strávíte společně, obvykle jsou to 1-3 dny. Během nich ti ukážou svůj dům, domácí mazlíčky, vysvětlí všechny povinnosti…

Nám obě rodiny připravily i psaný manuál, kde jsme měli shrnuté hlavní povinnosti, abychom na nic nezapomněli. Taky nás seznámili se sousedy a kamarády, kteří byli připraveni nám pomoci, pokud bychom něco potřebovali – ideální je, když ti dají kontakt na někoho, kdo mluví místním jazykem, když ho neovládáš.

A po několika dnech majitelé odjedou a předem si domluvíte, jak často budete v kontaktu telefonicky nebo po Skypu, zatímco budou na dovolené.

5. Co jste měli na starost ve Švýcarsku?

Jana: Ve Švýcarsku jsme bydleli v rodinném domě se zahradou. Starali jsme se o kočku, to znamená nakrmit, měnit vodu, uklízet dárečky v podobě myší, které ti donese… 🙂 Potom jsme měli 8 slepic, které jsme krmili a každý den uklízeli kurník.

Museli jsme zalévat zahradu, plít záhony, zastřihovat růže a živý plot, každý týden sekat trávník atd. Samozřejmostí je úklid uvnitř, aby vše bylo ve stavu tak, jak si majitelé představují.

Ve Švýcarsku jsme měli celkem dost povinností, a tak nám to pár hodin denně sebralo, obzvlášť když bylo horko a musela se zalít celá zahrada. S tím je potřeba počítat, někdy můžeš dostat na starost celou farmu a to je pak práce na full-time.

6. A jaké to bylo na Madeiře?

Jana: Na Madeiře to bylo o poznání jednodušší, měli jsme pejska a dvě kočky, které stačilo jen nakrmit, vyměnit vodu a vyčesat. Zahrada se zavlažovala automaticky a uvnitř žádné kytky nebyly. Na druhou stranu jsme majitelům pomáhali s podnikáním, čas od času potřebovali vytisknout nějaký dopis, dát do obálky a zajít s ním na poštu.

Museli jsme pořád nechávat otevřené dveře na zahradu, aby mohl pes a kočky vyběhnout ven podle libosti. To bylo pro nás, kteří jsme zvyklí zamykat na dva západy, dost velký nezvyk.

Ale nic jiného ti nezbývá, musíš se přizpůsobit a respektovat pravidla majitelů domu. Proto je dobré se předem vyptat opravdu na všechny podrobnosti a když se ti něco nezdá, tak to radši nechat být a hledat jinde. Taky je potřeba počítat s tím, že se něco může pokazit, můžeš něco rozbít, kočka se nevrátí domů apod. A ty to budeš muset s majiteli řešit.

7. Komu house sitting nedoporučuješ?

Jana: Myslím, že se house sitting moc nehodí pro lidi, kteří neumí přiznat svoji chybu, nebo se neumí postavit problémům čelem.

Na papíře to vypadá snadně, ale bohužel oba naši hostitelé měli už i nepříjemné zkušenosti.

Jedni přišli o kočičku a druzí měli housesittery, kteří si popletli datum jejich příjezdu, takže když dorazili, měli prý v domě neuvěřitelný nepořádek, včetně psích exkrementů na koberci apod.

Naštěstí v tento koncept neztratili důvěru a využívají ho dál, ale je vážně dobré zvážit předem, jestli se na to člověk hodí. Určitě to není pro každého a třeba pro nás bylo spoustu věcí překvapivých, i když jsme si předem nastudovali snad všechny informace dostupné na internetu.

8. Otázka na závěr: Kam se chystáte s přítelem teď?

Jana: Žádný konkrétní plán nemáme, uvidíme, co se naskytne. 🙂

Moc děkuji Janči za nový pohled na cestování a možnosti ubytování. Věřím, že vás tento rozhovor inspiruje a house sitting taky zkusíte. Nezapomeňte mi pak o tom napsat 😉