Psaní

Na co se připravit, pokud chcete pracovat z kavárny?

Tak a je to tady. Moje první psaní v kavárně. Jak já se na to těšila. O tom, že si vezmu svůj notebook, posadím se k oknu s uchvancancujícím výhledem, objednám si cappuccino a budu psát články, jsem snila ještě před tím, než jsem vůbec nějaký blog měla.

 

Změna k lepšímu

Už nebudu psát v kuchyni našeho bytu. Nebudu koukat na nádobí, který volá po umytí (nebo aspoň po naskládání do myčky). Nebudu pořád kontrolovat ledničku, v mezičase zapínat pračku, zalívat kytky a utírat prach. Ne, budu totiž pěkně soustředěná v útulné kavárničce v centru města. Konečně.

 

Kavárno, vítej, jsem tady

Sednu si do křesílka a objednám si nějaký dobroty. Rozhlížím se kolem. Vedle mě je stůl plný postarších dam, který si sdělují zážitky z výletů a pojídají přitom zákusky. Naproti mě sedí dvě ženy a mluví spolu anglicky. Tipuji, že jedna z nich je lektorka a druhá studentka. Z druhé strany přichází maminky s kočárky a já pokukuju po jejich andílcích.

 

Pozoruju lidi, poslouchám útržky jejich rozhovorů, přemýšlím, co asi dělají, když nesedí v této kavárně… Myšlenky mi utíkají. Nedokážu se vůbec soustředit.

 

Je čas přestat rozjímat a začít něco dělat

Vytahuju notebook a napíšu první větu, když v tom ke mně přichází dáma: „Dobrý den, máte tu volno? Můžu si přisednout?” Jsem tu sama a naproti mně je volný křeslo, takže mi nezbývá než souhlasit. Ale najednou je mi takový divný sedět tu s ní u stolu a koukat do monitoru.

Ani nevím jak a začneme si povídat. O místní kavárně a kávě, o bydlení v Brně, o hezkých místech k procházkám, o životě… Moje psaní jde stranou.

 

S tím jsem nepočítala

V mých představách jsem prostě seděla v kavárně a psala. Nic okolo mě neexistovalo. Jenže realita je jiná. Sedíte tam a kolem vás je tolik podnětů. Lidi vchází a odcházejí, baví se, venku je živo, chodí za vámi servírka…

Když už jsem se na chvíli zabrala do psaní (poté, co paní odešla), přistihla jsem se, jak si v zápalu psaní koušu rty, prohrabuju vlasy, škrábu se na čele… a to nechci vědět, jaký u toho dělám obličeje 😀

 

Říkám si, že tohle nikdo vidět nemusí a tak si zase představuju svůj pracovní koutek v kuchyni.

 

Profíkovo doporučení

Teprve teď chápu, proč Matouš Vinš doporučuje zkusit si vzít notebook a jít pracovat jinam, než jste zvyklí, plánujete-li práci na cestách.

A doporučuje to udělat dřív, než nadšeně odjedete nomádit na Bali a teprve tam zjistíte, že vám ta práce nejde.

 

Tip: Jak jsem si mylně myslela, že jsem digitální nomádka 😀 ⇒ Proč nikdy nebudu digitální nomádkou

Tip: A teprve pak mi došlo, kdo jsou vlastně digitální nomádi  😀 ⇒ Omlouvám se, spletla jsem se

 

Než začnete pracovat z domu (z kavárny, z pláže, z chaty, z hor…)

Jste-li jedinci s velkou sebedisciplínou, umíte na povel vypnout okolní svět a neznáte slovo prokrastinace, jste z toho venku 🙂

My ostatní se budeme muset smířit s tím, že nám na začátku budou tyto vjemy (z domu, z kavárny, z cest…) rozptylovat naši pozornost a soustředěná práce bude hrozně náročná.

 

Ale možná, že po pár dnech či týdnech, kdy vám čas uteče kocháním se okolí nebo v horším případě neustálým uklízením bytu, a kdy zjistíte, že vaše bankovní konto se blíží nule, zasednete s notebookem třeba na zem, nádobí nenádobí, Bali neBali a budete dělat.

 

Napište mi vaše zkušenosti s prací v kavárně, doma nebo na cestách. Mějte krásný den a budu se těšit na vaše postřehy 🙂

4 komentáře

  • Lucka Stefani

    Jani, zrovna když jsem viděla nadpis, tak jsem říkala, že bych se konečně mohla rozhoupat a jít se učit/psát do kavárny. Už mám i typy v okolí, ale to asi dřív přijde zima 😀 Pracuji pravidelně z domova, čas od času jdu do kanceláře.. Ale mám pocit, že podněty jako příchod nových zákazníků do kavárny bude i pro mě výzvou 😀 Každopádně mě nenapadlo nad tím takto přemýšlet, díky za sdílení Tvojí zkušenosti, můžu s tím počítat 🙂

    • Jana Pernicová

      Jo Luci, člověk si vždycky něco vysní a pak to zkusí a je překvapen 😀 Ale možná, že kdybych chodila do kavárny pracovat/psát pravidelně, tak bych se pak dokázala přepnout do módu “nevidím neslyším” a jen píšu 🙂 Takže jestli tě to láká, určitě to běž zkusit 😉 Já se do kavárny určitě vrátím, ať už s notebookem nebo bez něj 🙂 A děkuji moc za tvoje sdílení 🙂

  • Dfashion.cz

    Jani, pěkný článek, díky za něj!

    Já to zvládám, udělám si svou bublinu a píšu, ale denně by to asi nešlo.

    Chodím tam třeba jednou týdně a už ze zkušenosti počítám s časem navíc – objednávky, hluční hosté… Mám ale pár osvědčených míst, viz 2 články na mém blogu o pražských kavárnách. 🙂

    • Jana Pernicová

      Dani, děkuji moc za tvoje postřehy. Ta “bublina” se asi dá postupně naučit, že? 🙂 Na tvoje články moc ráda mrknu, kdybych jela zase do Prahy 😉 a klidně sem můžeš přidat odkazy. Budu moc ráda!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *