Posviťte si na svoje věci a najdete sebe

Sobota, 21.7.2018

Je dopoledne a přítel odjíždí do obchodu. Přichází moje chvíle. Vytáhnu metr a už jedu. Měřím, počítám, běhám po bytě, googlím Ikeu. Znovu počítám. Centimetry a koruny. Ok mám to. Proměna se vleze do 3.500 Kč. To jde.

Vyčkávám jeho návrat. Jako první mi sděluje novinku. „Víš, kdo se stavoval u našich doma, když jsme byli pryč?” Ne to fakt nevím, k vám se přece pořád někdo stavuje… „Tak si sedni, byl u nás tvůj taťka. Seznámit se.” Cožeeeeee???? Proboha, co ho to napadlo? Jeho kroky jsou opravdu nevyzpytatelné 🙂

No nicméně, díky tati, protože větší šok jsem já způsobit rozhodně nemohla. A tak v klidu říkám: „Taky ti musím něco říct, mám takovej nápad…” Během minuty nastíním svoje plány, s kamennou tváří sebevědomě odpovídám na všechny otázky typu:

„A jak se to sem vleze?”

„A kam dáme věci?”

„A co vlastně budem kupovat?”

VŠECHNO MÁM VYMYŠLENÝ, NEBOJ.

Obhájeno. Jedeme do Ikei. Hned. Než si to jeden z nás (on) rozmyslí.

Tak se trochu snaž

Doma to valí na plný pecky. Pivo, hudba (neptejte se mě jaká, Klusa mám zakázanýho a v ostatním se nevyznám). Ale je mi to jedno. Vytahuju věci ze skříní. Lítám jak šílená. On montuje. Pak dojde na stěhování skříní.

Aha první zádrhel. Neprojdeme dveřma a nevytočíme se v chodbě. Ještěže máme průchozí balkon. Takže lapnem skříň (no spíš on lapne a já s vypětím všech sil skříň nenadzvednu ani o cenťák), lije ze mě jako z v… a on na mě volá: „Tak se trochu snaž.”

Mám chuť hodit tu skříň z balkonu. Kdybych měla sílu…

Povedlo se, máme to. Když vidím tu hromadu věcí. Jdu na další akci. Třídění a vyhazování.

NEVÍM, JESTLI JE TO TÍM BLÍŽÍCÍM SE ÚPLŇKEM NEBO MÝM PMS, KAŽDOPÁDNĚ VĚCI LÍTAJÍ PRYČ BEZ MILOSTI.

Dokonce i jistý dopisy, co jsem schovávala hodně let. Časopisy z roku raz dva, letí taky. Knížky? Ty se blbě vyhazují, takže co teď?

Knihovna nebere jen tak něco. Navíc je sobota. A já to potřebuju vyřešit hned. A pak mě napadlo, že je zanesu dolů do chodby. Položím je na poličku (určenou pro akční letáky) se vzkazem DARUJI KNIHY. Do dvou dnů byly pryč. Skvělý, snad někomu udělaly radost.

TIP PRO VÁS: Pokud se potřebujete něčeho rychle zbavit:

1. Dejte to mezi lidi. Klidně do společné chodby v domě.
2. Uspořádejte doma bazárek věcí, pozvěte rodinu, přátele.
3. Vyvěste to na sociální sítě.

Rozhlížím se po bytě. Jéééé to je úleva. Konečně se můžu nadechnout. Pustila jsem pryč věci, který už ke mně nepatří. Nádhera. Ještě mi zbývá protřídit fotky v mobilu, promazat emaily a věnovat svý studijní materiály z vysoké.

Když odložím věci, jako by bylo víc místa na zážitky.

Ukončuji svoje členství v jednom skvělém klubu. Taky se postupně zbavuji různých nesmyslných přesvědčení. Třeba že než něco začnu dělat, musím to 100% umět, jinak přes to nejede vlak. Nebo že se něco nehodí, protože jsem holka, protože mi je tolik, kolik je, protože bych možná ve svým věku měla sedět doma na zadku a vařit večeři…

Přeji vám, aby vám život nezaplňovaly věci ale zážitky. Abyste dokázali pustit vše, co už vám neslouží. Ať už jsou to věci nebo vaše myšlenky.

Líbil se vám článek? Máte k tomu co říct? Sdílejte a komentujte. Budu se těšit na vaše tipy a postřehy 😉

Dám vám sem další skvělou inspiraci k minimalizmu

Školka online ⇒ Jak naučit dítě poklízet v 5 krocích

Anička Škvařilová ⇒ Minimalismus a jednoduchost v běžném životě i na cestách

Marcela Sobotová ⇒ Více prostoru pro to důležité