Ze života

Jak přežít cestu autem s miminem

Moje kamarádka, která si přeje zůstat v anonymitě (že Lucinko? 🙂 ), měla skvělý nápad užít si prodloužený víkend v jižních Čechách. Ubytování v chatě, krásy přírody, lesy, rybníky, ale i nějaká ta kultura a kávičky… to všechno znělo lákavě.

 

Víkend s bonusem

Nešlo to odmítnout. Pár dní na čerstvým vzduchu mi prospěje a program zní skvěle. Vezly jsme si ovšem s sebou takový malinkatý detail. Měří něco přes padesát centimetrů, vejde se vám do náruče a chce v ní být skoro pořád. Mimino 🙂

 

Citát „cesta je cíl” je pěkná blbost

Když někam jedete s miminkem, tak se tam prostě potřebujete dostat. Nejlépe v nějakém rozumném čase (aby se v klidu najedlo a vyspalo). Takže kochat se okolní krajinou, snít o dalekých cestách, kupovat si na benzínkách kafe a fotit si s ním selfíčka moc nejde. Proč? Protože na těch benzínkách hledáte v prvé řadě přebalovák a na nějaký kávičky vám nezbývá čas.

 

A pak tu jsou další výzvy při jízdě s miminkem:

#1. Nechce být v autosedačce

#2. Má pořád hlad

#3. Kaká! Opakovaně!

#4. Je unavený, ale nemůže usnout

#5. Nudí se

 

Praktický návod, jak zvládnout všechny výzvy

 

1. Příprava

Musím říct, že tenhle bod Lucinka zvládla mimořádně skvěle. V autě nechybělo nic. A když říkám nic, myslím tím opravdu nic. Byly jsme zaskládané po vrch. Plínky, ubrousky, olejíčky, chrastítka, knížky, plyšáci, jídlo, pití, oblečení…

 

Jak se říká, štěstí přeje připraveným…

 

2. Správné načasování

Většina maminek zná režim svého miminka moc dobře, takže ví, kdy spí, kdy jí, kdy je vzhůru a podle toho naplánují cestu. My jsme vyjely ráno s tím, že si malá dopoledne cestou schrupne. Neschrupla si, pokud tedy nepočítám pár minutový mikrospánek 🙂

 

Vy můžete mít plány, jaký chcete, ale věřte mi, dítě to vidí úplně jinak 😀

 

3.  Spolujezdec

To byla moje role. Sedět vzadu a kontrolovat situaci. To znamená sledovat děťátko, co dělá a v případě potřeby nabízet jídlo, pití nebo zábavu. Komentovat knížky, podávat nové hračky, vydávat zvuky zvířat, zpívat, smát se, nabízet pití, jídlo, podávat dudlík, clonit před sluncem, oddělávat clonu před sluncem, protože ona se chce dívat atd.

Přiznám se, že jsem co by učitelka ze školky a chůva od dětí měla co dělat. Zapomněla jsem totiž na to, že mi bývá v autě špatně. Že nesedávám obvykle vzadu a že se při jízdě nemůžu sklánět nebo si číst. Takže následkem mých animátorských aktivit se mi po nějaké době udělalo nevolno a já už cítila, jak mi vysychá v krku, ztrácím barvu v obličeji a ruce mám jak led.

 

Bylo mi trapný říkat v mým věku větu: „Prosím tě Luci, zastav, je mi špatně.”

 

Nakonec jsme dojely v pořádku. Tam i zpět. A já po tomto víkendu a zážitku (nejen z auta) smekám před každou mamkou, která se stará o svoje dítě s láskou. Je to náročný. Je to vyčerpávající. A měli bychom tyto ženy víc ocenit. Jsou ÚŽASNÉ.

 

Sláva nazdar výletu…

Ale jinak si nemůžu stěžovat. Byla příroda (borůvky na konci září fakt existují), kultura (na Červenou Lhotu jsme sice dorazily pár minut po poslední prohlídce, za to ji máme vyfocenou ze všech světových stran) a kávičku jsme naštěstí stihly ještě před odjezdem u Mekáče… 🙂

 

Na závěr… Jak přežít cestování autem s miminem

Možná, že úplně v klidu, pokud se vám zrovna nestane to, co nám. O víkendu jsme totiž zjistily tu radostnou novinku, že: „Hurááá, rostou nám zubyyy.” 😀

 

 

P.S. Tip pro mamky: Zpívejte dítěti ukolíbavku, jen pozor, abyste u toho sama neusnula 😀 Zvlášť za jízdy. Písnička In the jungle, the mighty jungle mi zní v uších dodnes…

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *