Za co si dnes poděkujete?

Dneska vám toho chci tolik napsat. O vděčnosti, o dávání a přijímání, o náhodách, o setkání, o plynutí s proudem. Jenže znáte to, jak se vám v hlavě rojí tisíce myšlenek a vy je nestíháte pochytat? Prostě se objevují jedna přes druhou a vy byste potřebovali umět psát sto úhozů za vteřinu. A to fakt neumím.

Žiju teď pár dní na takové vlně, že se věci jakoby dějí samy. Že mi do cesty přichází správní lidé, že na někoho pomyslím a hned ho potkám, že nemusím o nic usilovat, a přitom vše plyne.

Magická 33

Před dvěma týdny jsem oslavila Kristova léta. A ač nejsem nijak vedena k víře v boha, cítím jakýsi změny. Pravděpodobně stárnu a možná mi taky dochází, že tu nikdo nebudeme věčně. A tak mi přijde čím dál víc důležitý jít ve svým životě víc do hloubky.

• Být k sobě pravdivější a upřímnější.
• Uvědomovat si, co chci a co nechci.
• Tvořit upřímný vztahy s okolím.
• Říct, co cítím.
• Pro něco se rozhodnout.
• A věřit. V dobro. V sebe.

A zjišťuji takovou úžasnou věc. Že čím víc jdu k sobě, tím blíž mám k ostatním lidem. Nehraju si na to, co nejsem. Nepředstírám. Nemám úmysly. Prostě jsem tak, jak to cítím.

A řeknu vám, je to tak obrovská úúúúleva 🙂 A najednou se otevírají i ti okolo mě. A vše dává smysl. Proud plyne a vy víte, že se svět točí správným směrem…

Pojďte si dnes se mnou PODĚKOVAT. Za cokoliv, za co jste ve svým životě vděční. Za dnešní den. Za okamžik. Za rodinu. Za zdraví. Sami za sebe.

Jak vám teď je? Nic? Žádná změna. Tak to zkuste zítra znovu. A další den zase. Změna se dostaví. Uvidíte. Přeji vám to. Ze srdce.

Mějte se krásně.

Vaše Jana