Cestování

Je pro vás cestování závislost?

Vzhledem k tomu, že čtete tento článek, tak vítejte v klubu 🙂 Na rozdíl od jiných závislostí si myslím, že touha po cestování, objevování a prožívání nových zážitků nám nemůže nijak uškodit.

 

A jak se tato závislost projevuje? Mám pocit, že tady funguje ono známé pořekadlo “s jídlem roste chuť.” Jednou to zkusíš, zachutná ti to a potřebuješ víc a víc.

 

„Ahoj, jmenuji se Jana a jsem závislá na cestování.”

 

Proč cestujete?

 

Taky máte někdy pocit, že pokud necestujete 365 dní v roce, nebyli jste na Bali a nevíte, jak to vypadá v Thajsku, Vietnamu a na Srí Lance (ten asijský boom jde stále mimo mě), jste v očích mnoha cestovatelů (kteří, pokud tam nežijí, tam alespoň párkrát byli) úplný amatér?

Já se svými pidicestami po Evropě mám někdy pocit, že bych vlastně o cestování vůbec neměla psát. Že na to nemám nárok. Ale píšu. A víte proč? Kdysi jsem v jednom rozhovoru s cestovatelem slyšela toto:

 

Redaktorka: Kolik zemí jste už navštívil?

Cestovatel: „Víte, já to nepočítám a vlastně na tom vůbec nezáleží. Nejde o to, v kolika zemích člověk byl, ale co se na těch cestách naučil, co nového pochopil a kam se vnitřně posunul.”

 

Souhlasíte s tím? Možná někdo sbírá počet navštívených zemí jako své trofeje (a určitě je to zajímavý plán). Třeba Lenka, která si řekla, že do svých 25 let navštíví všechny země Evropy. Rozhovor s ní je tady ⇒ Místo návratu domů, projela stopem jižní Ameriku

 

Ale vy to takhle mít nemusíte. Můžete jet na jednu cestu a dojít k poznání, ke kterému jiný nedojde ani ve své 131. zemi.

 

Mé 3 + 1 evropské zastavení

 

  1. Bulharsko – moje první sólo cesta. Přes nesouhlas a obavy mého přítele, přes svoje počáteční pochyby, jestli jsem udělala dobře, jestli mi to stojí za to a jestli by mi fakt neměl stačit ten týden v Jeseníkách, jsem odjela. A pak si přesně pamatuju ten moment, kdy jsme přistáli na letišti v Burgasu a já jsem sama v davu cizích lidí čekala na kufr. Ten pocit byl: „Jooo!!! Jsem tady správně.”
  2. Maďarsko – naše společná velikonoční jízda v Budapešti. Tam jsem jednoho dne v boční uličce, kde nefoukal vítr od Dunaje a kde svítilo slunce, došla k myšlence, že „tenhle život chci.” Že chci mít svobodu v tom, kdy a jak budu trávit svůj čas. A přesně v tom místě a okamžiku jsem se tehdy rozhodla dát výpověď v práci.
  3. Anglie – další moje sólová cesta. Procházela jsem se zrovna po dlouhé pláži v Southend on Sea. Po levé straně šumělo moře a pravou stranu lemovaly nádherné přímořské domy. Pamatuju si, jak jsem se v jeden okamžik zhluboka nadechla a pomyslela si: „To je ta svoboda, kterou jsem hledala!”

 

O tom 4. evropském zastavení brzy přistane článek, protože to, co jsem nedávno udělala, nejde napsat do jedné věty 😀

 

 

 

 

Cesta je cíl

 

Pro mě cestování začíná v okamžiku, kdy za sebou zavřu dveře od bytu. Od té chvíle jsem na cestě a i obyčejná jízda v MHD najednou získá úplně jiný rozměr. Stane se součástí dobrodružství. Je to prostě jiný pocit, když víte, že zatímco většina lidí jede do práce, vy míříte vstříc svým snům.

 

Pro všechny, kteří nechápou, proč mi nestačí jedna dovolená v roce

Představte si, že:

  • milujete zmrzlinu, chodíte každý den okolo stánku s jahodovou, vanilkovou, čokoládovou, malinovou, míchanou… ale někdo vám řekne: „hele, letos jsi už měla jednu melounovou, tak si dej na rok zase pauzu.”
  • milujete knihy (detektivky, romány, historii, povídky…) a máte kartičku do knihovny. Taky se tam zastavíte jen jednou? Protože jedna kniha za rok je tak akorát?
  • máte nějaký koníček, kterému se věnujete každou volnou chvilku, těšíte se, baví vás to, naplňuje… Jen jedenkrát za rok???

 

Extra tip pro mého přítele (který si to nejspíš nepřečte):

Představ si, že ti u domu stojí Audi, Porsche, Volkswagen, BMW, ve kterých se můžeš za pár korun projet, užít si jízdu, mít zážitek, na který nezapomeneš a já ti řeknu: „lásko, ale dneska už ses projel ve své staré “paštice” takže, móóóžná příští rok se svezeš v tom nádherným porsche, který ti stojí u domu.”

 

Protože teď máme tolik zemí na dosah, protože žijeme v hojnosti, protože nás nikdo nedrží za zdmi státu, protože TEĎ můžeme svobodně objevovat, ochutnávat, poznávat a učit se na cestách…

 

Přesyceni cestováním

 

Netvrdím, že je cestování všechno. Dokonce slýchám od lidí, co byli na cestách hodně let, že už cítí únavu a chtějí se usadit, trávit čas doma a výletovat maximálně po ČR. Chápu. Nasytili se. Další cesty už je spíš unavují. Teď je pro ně příjemnější zajet si třeba do Telče, sednout si tam v klidu na náměstí a vychutnat si jedno ledový kafe. Neženou se za zážitky, nefotí si tisíckrát moře, památky, přírodu. Prostě jen tak jsou a užívají si tady a teď.

 

A představte si, že existují i lidi, kteří nikdy necestovali, cestování je neláká a vůbec ho nemají na seznamu svých snů. No chápete to??? Já ne. Ale snažím se jim porozumět, páč mám jednoho takového vedle sebe… 😉

 

K tomu ještě doporučuji tento článek, když to dva mají jinak ⇒ Možná bych měla odejít, dokud je čas

 

P.S. Všem, co jsou na tom se závislostí na cestování jako já, přeji jediné: Jděte a užijte si to, dokud vás to bude bavit.

2 komentáře

  • Lucie Nohynková

    Jani, mám to stejně. U mě vždy platilo čím víc jsem cestovala, tím víc jsem chtěla. Postupem času ale měním styl cestování a už nejdu vyloženě za navštívenými místy. Dřív jsem si spíš odškrtávala seznam, chtěla jsem toho vidět co nejvíc. Teď mi stačí už jen ta cesta. Jak řikáš, cesta je cíl. 🙂 Užívat si spíš pohodu, nemít extra plán a vytěžit už jen ze samotného přesouvání.

    • Jana Pernicová

      Luci, to je krásný, děkuju ti za sdílení 🙂 Já ještě pořád nejsem úplně nasycená cestováním, ale je pravda, že mě těší už jen ta možnost někam jet… Mimochodem tvůj blog vypadá úžasně! 🙂 Jak se máte teď v Austrálii? 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *